POJEDENÁCTÉ ŠTĚSTÍ
Štěstí má kolem pusy maminčiny prsty od zmrzliny směje se olympsky, budhovsky - vítězstvím nad věčností.
Štěstí se opisuje rádo dědovým zlatým kružítkem do fungl nových sešitů, jež šetří moje lesy.
Štestí si říká poledne, myslí se, září do nás a vůbec dolů, do věcí mezi zemí a sebou.
Štestí je v loku dlouhé sklenice jež s vlídným pohledem polykáš z očí do bříška jako do pokojíčku.
Štěstí se tiskne k telefónu kde slyší sebe o padesát let o jediném poledni tak lechce vyprávět - jakoby nikomu život nezměnilo. |