Je pátek večer a polovina Holandska (6 lidí) je na Amsterodamském letišti a už přes hodinu se loučí s jejich,ale převážně Stanlyho "kamarádkou" Doly. “Budeš mi chybět” řekl Stanly. “Ty mě taky” povzbudila ho Doly. “Musíš mi každý den psát” dodala. “To víš že budu. Jen co mi to okolnosti dovolí sednu a napíšu ti." "To ale ze mě v 80. bude staré panna." "A jen co to bude alespoň trochu možné, přijedu” slíbil. “Snad přijedeme, ne?” žertovala Vicky. “To je pravda. Hošánek by si někde trajdoval a své ubohé sestřičky by nechal napospas osudu.” přitakala Jenny. “A zklamaným fanynkám.” zalaškovala Nit.Právě přiletělo letadlo a Doly by měla jít.Poslední políbení a dvě hrdličky se rozcházejí. “A podívej se nám po nějakých fešácích.” volala ještě Les.Letadlo se odlepilo od země a oni jdou domů.Stanly se už pomalu vzpamatovává z šoku který před malou chvílí utrpěl. “Musíte zkoušet!” připomněla Les. “Zítra máte koncert” dodala. “No jo.Manažerka má vždycky pravdu” zašaškovala Jenny. “Tak se tedy jde do zkušebny” oznámil Stanly.Zkouška byla ucházející.Teď jdou,a to už skutečně,domů.Tak se těší do postelí,poněvadž zítra brzy ráno vstávají a jedou do Rotterdamu.Zítra tam totiž vystupují.

Tou dobou už je Doly na Dublinském letišti a odtud potom pojede do domu svého otce. Jde po letištním vestibulu se všemi svými zavazadly, když … “PRÁSK” Doly zvedla hlavu a vidí dva krásné kluky. “Sorry.” omluvila se Doly “To je v pohodě, hele támhle jde.” oznamuje jeden z přítomných. "Já jsem Robin a tohle je Jerry.” představuje je. “Já jsem Doly.” “My tu čekáme na jednoho kámoše, ale támhle jde, nechceš pomoct?” zeptal Jerry “Jasně, když vám to nebude vadit.” “To je v pohodě.” prohodí Robin. “Čau, to je doba.” kluci zdraví svého kámoše “Nazdar, je tu hroznej frmol. Dobrý den krásná neznámá já jsem Ryan.” “No… Já jsem Doly Nelson” chopila se slova Doly. “Němka?” zeptal se Ryan. “Tak napůl.” začala vysvětlovat. “Moje maminka je Němka,táta je Ital,babička z matčiny strany se narodila v Egyptě a její manžel byl eskymák a druhá babička byla k,k,kráva z E 55 a její manžel byl Winetů,náčelník kmene Apačů…” To je ale bejk, co? “…narodila jsem se ve Francii,ale žili jsme v Holandsku.” “Žili?” zeptali se najednou. “Ano.Moji maminku před týdnem přeložili k mému otci do Dublinu,ale měla v Amsterodamu ještě nějaké vyřizování,a tak jsem musela letět bez ní.”To už ale stojí před domem Dolyho otce.

“Mohli by jsme být kamarádi” navrhl Robin. “To by bylo fajn”,přidal se Jerry. “Tak dobře,” odpověděla Doly “ale teď už opravdu musím jít,aby o mě otec neměl strach.” “Zítra zase přijdeme” s těmito slovy se kluci s Doly rozloučili a ona vchází do dveří.

* * *

“Tati!!” zavolala Doly,když její otec stanul před ní a vrhla mu kolem krku … “Tak dlouho jsem tě neviděla.” říkala, když mu čistila kabát od splitků. “Ale no tak.Vždyť to byly jenom 2 měsíce … tak jakto, že jsi v devátým?” utěšuje ji jako malou holčičku.Když si oba utřeli slzy a poutírali pod sebou loužičky, otec ukázal Doly její pokoj.Ta se tam okamžitě zabydluje a sedá si nad dopisní papír,aby napsala svému miláčkovi Stanlymu a jeho sestrám.

* * *

“Crn Crn” ozval se zvonek u dveří. Otec šel otevřít. “Dobrý den” zaznělo troj hlasně. “Je Doly doma?” “Ano jistě.Doly” zavolal pan Nelson na svou dceru. Přiběhla dolů, jak poslušnej vořech … "Haf, haf" … i když je víc podobná na pitbula, kterej má v krku čivavu … a uviděla svoje přátele, které včera potkala na letišti. "Půjdeš se projít?” zeptal se Jerry. “Sumo, ale napřed musím poslat dopis.” řekla Doly. “Komu píšeš?” je zvědavý Robin. “Svému klukovi a kamarádkám.” vysvětlila. “A kde bydlí?” ptal se Jerry. “V Holandsku.” odvětila. “Obraťme list” navrhl Ryan.

“Tady je pošta” ukázal na velikou budovu před nimi. “Vážně?” řekla srandovně Doly. “Já nevěděla,že Post Office je v Irsku pošta.”“Ale já se tam nevyznám” obávala se Doly. “Tak já půjdu s tebou” uklidnil ji Robin. Po dvou hodinách marného hledání … kdo ví, co tam hledali … a osahávání dopis poslali.

“Jenny skoč pro poštu” zavolala z povzdálí Vicky. “Právě se tam chystám” odpověděla Jenny. “Holkýýýý přišel dopis od Doly.” “Dej mi ho” vykřikl Stanly. “A proč?” “Protože je pro mě.” “Tak teda prr.Ta adresa je na nás všechny.” “No dobře tak ho teda přečti” povoluje si gatě Stanly. “Nějak to nejde otevřít” “Ukaž” chopila se věci Nit. Rozbaluje to hned na poprvé a už začíná … "Ty kouříš? A jakou značku?" "Kdo se tu baví o cigaretách" … ministr zdravotnictví varuje, kouření škodí zdraví!

“To je ale dohazovačka.Pořád nás chce s někým seznamovat.” hodnotí situaci Vicky.”Jak s těma Italama v Miláně” řekla Jenny. “Nebo s těma teploušama v Norsku,co?” “Nejdřív když bydlela tu a teď dokonce i když je na opačné straně poledníku.” dodala Nit. “Počkat. Doly nás o něco prosila.” vzpomněla Jenny. “Fakt.” rozpomněla se i Vicky a všechny tři se na něj vrhly a dávají mu pusu.V tom přichází Les. “No teda lidi.Že se nestydíte.Vždyť jste sourozenci.” “Co si taky hned nemyslíš.Doly nás požádala,abychom předaly tu nejsladší pusu a tak jsme to vyřídily všechny.” objasnila situaci Vicky. “Stanly! Kolik je hodin?” zeptala se Jenny.Stanly mrknul na hodinky - kradený Rolexky. “Půl páté a tři minuty. Proč?” “Já jen tak jestli stihneme napsat dopis Doly.” “Klídek” uklidňuje Nit a podává dopisní papír s tuškou.

“Mohli byste mi chvilku věnovat a přestat psát ten dopis?!”Přerušila je Les. “No jo,ale dělej za chvilku odjíždí pošta,tak abychom to tam stihli!” sdělila jí Vicky. “Neboj,to počká do zítřka” “A proč?” zeptala se Jenny. “Jenny,co můžeš udělat dnes,odlož na zítřek.” “Odlož to na pozítří a máš dva dny volno”,“Vždyť další koncert je až za týden a zkoušky máme zítra.”osopil se Stanly. “Bez obav Stanly.”řekla Les a pokračuje, “Dnes jsem měla zajímavý telefonát se skupinou XXL,která ve čtvrtek hraje v Dublinu.” “No a co chtěli?” Byl zvědavý Stanly,jelikož to je jeho nejoblíbenější skupina. “No to vám právě chci říct.”vrátila se k tématu Les. “Říkali,že by byli rádi kdybychom se s nimi podíleli na humanitním koncertu.” “To je skvělí.” vyhrkla Jenny. “Ale to je už za 3 dny!!”oznámil Stanly. “No takže mládeži …” “Co nám říkáš mládeži,ty staroušku.” zastává se svého věku Vicky. “No tak dobře ty stará vykopávko,balit za 4 hodiny nám letí letadlo a ten dopis můžete hodit přímo v Dublinu.” “Jde se balit.”oznámila Jenny. “Nit ! ty nejdeš?”zeptal se Stanly. “Jo hned to bude,jen co dopíšu ten dopis.” “Už ho nepiš,řekneme jí to osobně na letišti.”Upozornila ji Vicky. “Stanly,co děláš s tím telefonem,nemáš si jít pakovat?” zeptala se Les. “Neměj péči,volám Doly ať nás čeká na letišti a ať s sebou vezme ty frajírky.” řekl Stanly. “Tak ty se nás chceš taky zbavit? No počkej, zajíčku ušáčku, ve své jamce sedíš sám!!” Řekla s polštářem v ruce Nit. Spustila se polštářová bitka. -Všechno lítá co má peří - Stanly taky.-Les to ale vyřešila během vteřiny.Všechny je tam zmlátila a mohli jít balit.

“Tak pohyb, pohyb mládeži i ty stará vykopávko!” popohnala je Les.

“Tady máte letenky a jdeme na přebalování.” “Jestli mi ještě jednou řekneš “Stará vykopávko” tak poletíš za letadlem” šeptla ji do ucha Vicky.

Odbavení proběhlo v pohodě až na to, že je celníci zastavili a požadovali po nich autogramy,jinak že se nikam nedostanou. Stanly se podepsal na památníkovou stránku,ale s holkama to bylo trošku složitější. Celníci chtěli podpisy od nich na holé tělo.Jelikož tam už nikdo za nimi nestál,tak holky odvedli na toalety kde si svlékli své svršky.Pod pohrůžkou,že se do letadla nedostanou včas se jim podepsaly na hruď nesmývatelnou fixou na textil.

ozvalo se z chlapečků - pánských veřejných záchodků.- Ihned po té vyšla ze dveří Les. Ještě mezi dveřmi se však zastavila,otočila se na jednoho z vášnivých fanoušků a řekla: “Nemáš mi co sahat na prdel, teda … na zadek.” Vyprskly smíchy.

Během letu si telefon neoddychl. Stanly stále žhavil linky … "Žhavil Béďa, žhavil drát" , především však pásmo Letadlo – Dublin.Mluvil, s kým jiným, než s Doly.Bavili se mimo jiné o

přivítání na letišti a co víc spojili se proti holkám a zahráli si na dohazovače oba dva.

“Doly!” “Stanly!” zaznělo na Dublinském letišti ihned po odbavení letadla co právě přistálo. “A my jsme vzduch?” zeptala se Vicky. “Jen je nech, vždyť se tak dlouho neviděli” zahihňala se Jenny.A opravdu asi po 10 minutách se vymanili z náručí a začali se věnovat holkám.Když dorazili do domu pana Nelsna tak je Doly odvedla do jejich pokojů. Zatím co si děvčata vybalovala věci, Doly se Stanlym se někam zdejchli. “Na” řekl Stanly a podal Doly obálku. “Co to je?” ani v nejmenším netušila, co se v ní může skrývat. “Velbloud” odpověděl Stanly. "A proč ne orangutan?" “Tak to otevři” začal naléhat.Doly otevřela obálku a spatřila 4 lístky na koncert skupiny 3+1 a XXL. “Páni.Vy tady máte koncert?” udiveně na něj zírala. “Vždyť jsem ti říkal v telefonu.” upozorňoval. “A jakto, že jsou 4?” “No přece pro tebe a ty křupany co jsi je tady potkala.” poznamenal. “Takže ten náš plán platí?” “Že váháš.” “Teď už by jsme ale asi měli jít,aby si ostatní Bůh ví co nemysleli.”

“Přijely mi kámošky a můj kluk.” objasnila. “Ti z toho Holandska?” pro jistotu se optal Ryan. “Kolik myslíš že mám kluků?!” osopila se Doly. "Jeden nikdy neví" řekl Ryan. "A proto jsme tři" “Jo a abych nezapomněla. Můj kluk mi dal 4 lístky na koncert skupiny 3+1.” "Tři tyčinky v jednom balení, a neb tři v tom" “To snad ne.To jsou ti nafoukanci z Holandska.” obeznámili Doly své pocity. “To nejsou žádní nafoukanci. Náhodou jsou to fakt moc milí lidi a navíc pěkně zpívají.” zasrala … zastala se svých kamarádů Doly. “Jak to můžeš vědět?” zeptal se Robin. “No … byla jsem skoro na všech jejich koncertech.” “A podle toho je posuzuješ,jo?” zajímalo Jerryho.

“Hele obraťme list.” navrhla Doly. “Ráda bych vám představila ty svoje kamarádky a po případě i svého kluka. "Už se těším, doufám, že je to nějakej fešáček" olízl se Robin. “Tak dobrá.” “Už bych ty holanďanský výtvory rád poznal.” poznamenal Ryan. “No Ryane” podivil se Jerry. “No co je?” “Jen říkám otevřeně svůj názor, na rozdíl od někoho.” vysvětlil. “A od koho?” “Myslím,že Ti půjdu koupit provaz” “No jo,už mlčím” “Tak tedy půjdeme?” nabídla Doly. “Jo,jo chvilinku” řekli kluci a odběhli do domu kde bydlel Jerry. Když vyšli byli jako vyměnění. Pěkně načesaní a navonění. “Ale moment” zastavil se Robin. “Vždyť my jsme na někoho zapomněli … zapomněli jsme ho na záchodě” “A na koho?”podivila se Doly, protože před ní stáli všichni kterých tu znala. “Přece na Jimmyho” “Kdo je to?” nevěděla Doly. “Jeden náš kámoš. On byl nemocnej a tak s námi nechodil ven. “Teď už je ale zdravý a tak jsme usoudili,že na představení by měl jít s námi.”Došli k němu a řekli mu že jsou pozváni na seznámení holek,které jsou prý hezký.” “Ten jakmile slyšel slovní spojení “hezký holky” tak málem vyskočil z okna přes které si povídali. –A bylo zavřený? Naposledy ti říkám neotravuj,nebo se neznám.- “Hned jsem u vás!”a jak řekl tak udělal.Během 10 sekund byl před domem se svými kamarády v plné kráse.

Přesně, ale ÚPLNĚ PŘESNĚ, ve 4 hodiny vchází všichni k Nelsonům.Když hned od dveří slyší: “Stanly jsi mrtvej.”, “Jen počkej až ti ho chytnu..!” Všichni jsou totálně překvapeni a nevědí o co jde.Najednou se po schodech vyřítí Jenny s polštářem v ruce,ale zakopne a letí střemhlav dolů.Má štěstí,že se kluci zaparkovali zrovna tady. Ryan s Jimmym ji chytli a ona jak omámená se neudržela na nohách a napíchla se na ehm ehm, kluci jí byli pevnou oporou a tak to dopadlo dobře … mají dvojčata. “Čau Jenny,co se to tady děje?” Ptala se šokovaná Doly. “Ále nic, jenom doděláváme to co jsme doma nestihli.” odpověděla ji Jenny,kterou ještě pořád museli kluci ... “Ehm, ehm.” vmísil se do rozhovoru Robin. “Jo, promiň, určitě neznáš moje kamarády, to je Robin, Jerry, Jimmy a Ryan.” představila kluky tak jak stáli vedle sebe. “A tohle je Jenny.” Představila na konec Doly i Jenny. “Máš moc pěkný jméno.”podotkl Ryan. “Díky, mě se ten tvůj taky líbí.” řekla s úsměvem Jenny. “Dvě hrdličky se potkaly.”začal vtipkovat Jerry. Najednou se ozvala velká rána a z pokoje vylítlo peří.Všichni se otočili a pomalu šli ke dveřím.To co viděli to …Na zemi ležela polomrtvá osoba.k niž okamžitě přiskočil Robin.Dále tam viděli 2 další osoby vedoucí krutou polštářovou bitku a někoho v rohu kdo umíral v záchvatech smíchu.”Já jsem Robin” představil se té,co se právě vzpamatovala ze své smrti.“Já jsem, já jsem … sakra jak se jmenuju?” “No ne Rob…, Robine? Jmenuješ se tak?” řekla trochu nejistě Jenny “Výborně. Pamatuješ si mé jméno. Ale co jsi chtěla říct?” “Tohle ještě nikdo nedokázal.” “A co?” “Aby Vicky zapomněla svoje jméno.” oba se začali smát a pohlédli na Vicky, která na ně po celou dobu rozhovoru hleděla s vyvalenýma očima. “No tak vstávej” pobídl Robin Vicky a podal ji pomocnou ruku. "Jo, já jsem Vicky" Tou dobou se Les zvedla z rohu a chystá se ty dva rváče od sebe oddělit. Sotva se však dotkla Stanlyho,aby ho od Nit odtrhla, vrhla se do pokoje Doly. “Co mi na něho saháš?” rozkřikla se na Les. “Já mu na něho nesahám!” obhajovala se.“Ještě se o něj poperte.” vmísil se do rozhovoru se smíchem v hlase Ryan. “Kdo to je?” otázal se Stanly když zapnul poklopec, pohlédl ke dveřím a uviděl cizího kluka. “No…” nadechla se Vicky,ale Ryan ji předběhl : “Čau já jsem kámoš Doly, Ryan.” “Jak kámoš? Co to má k sakru znamenat?” soptil se Stanly. "NO kámoš - K jako kretén, Á jako á debilní, M jako mentálně zaostalý, O jako orangutan a Š jako Stanly s háčkem a neboj. Ta tvoje buchta ti je věrná. My jsme fakt jenom kámoši.” vysvětlil. “Tak dobře. Já jsem Stanly.Ale jestli něco,tak uvidíte!” “A teď je řada na nás.” řekl Jimmy.A všichni naráz řekli svoje jméno.

“Půjdete dneska na koncert těch,těch…no prostě těch nafoukanců co neuměj zpívat.” zeptal se Robin. “Myslíš tu skupinu co bude zpívat s XXL?” otázala se Nit. “Jo.Přesně.” potvrdil Ryan. “Cože?!” málem se rozkřikl Stanly. “Drž hubu.My jim ukážem nafoukaný Holanďany co neumí zpívat.A to tak,že na to do smrti nezapomenou.” pošeptala mu se škodolibým smíchem v hlase Jenny. “Tak co?” byl netrpělivý Jerry. “Jasně.” řekli všichni naráz. “Tak tedy půjdete s námi.” myslel si,že je to hotová věc. “To ne.My tam příjdem potom,ale určitě se tam uvidíme.” přislíbila Jenny. “Ale máme tu malý problém.” vmísil se do hovoru Jimmy. “A jaký?” netušila Vicky. “já nemám lístek”objasnil. “No problem” řekla Doly. “Já ti dám svůj” “A co ty? Ty nepůjdeš?” divil se Ryan. “Ale jasně že půjdu.Já tam na vás budu čekat.” dokončila a už se všichni rozloučili. Kluci se přece museli připravit na ten šok co je čeká, i když o tom, zatím neví.A holky se Stanlym a Doly se musí připravit na koncert.

”Pozor!” upozornila Les ostatní. ”Už jdou” “Už přicházejí a s nimi přichází zákon” dodala Vicky. ”Tak fajn. Já už tedy odcházím. "Den odchází, Johny Wolker přichází" Ať jim to není podezřelé.” řekla Doly. ”Čau kluci” ”Nazdar” ”Měli by jsme zaujmout místa.Musíme být v první řadě ať vám neunikne ani vteřina z toho co se bude dít na jevišti.Třeba potom změníte názor.” A jak řekla, tak se taky stalo.

Přiběhli na jeviště, ale kluci je nepoznali a to ani z té první řady. Každý má totiž svůj pódiový imidž,který kluci neznají. Vicky má tmavě zelenou paruku s poměrně dlouhými vlasy,tmavozelené stíny a i rtěnku, která jí ladí, řasenku má ale černou. Na sobě má … 2 na očích a jednu na ehm ehm … a tím to zhaslo. A samozřejmě jde okamžitě ke svým milovaným klávesům. Jenny má tmavě modrou paruku s vlasy po ramena, světle modré stíny, černou řasenku a rtěnku korálovou.Na sobě má volné sametové kalhoty a lehkou halenku se zvonovými rukávy.Ta si svůj nástroj nese.Tentokrát je to na rozdíl od minulého koncertu elektrická kytara.

Za bubny si ihned sednul Stanly. Ten má vlasy schované pod pleší.Má zvýrazněné řasy a obočí.Na sobě má přiléhavou černou kombinézu. No a aby byli komplet je tu Nit. Ta má vínovou paruku,vlasy na ježka,červené stíny,zvýrazněné obočí,neonovou řasenku a růžovou rtěnku. Má oblečené rudé,přiléhavé kalhoty a podprsenku přes kterou je krátký průsvitný závojík. Les se na ně dívá ze zákulisí a drží jim všechny palce,aby jim odhalení vyšlo přesně podle plánu.

“Teď,aby jste si trochu odpočinuli zahrajeme písničku z našeho nového alba “The bigest” “You can´t look”

“A teď zahrajeme poslední písničku před přestávkou a to se dvěma vzkazy.”s úvodem odhalení Jenny.Dále pokračuje Vicky. “Ten první je pro naši suprovou kámošku k jejím 20 tým narozeninám” “A ten druhý” ujmul se slova Stanly “patří těm čtyřem chlapcům co stojí tady v první řadě.” “Pozdravujou vás nafoukaní Holanďani,co neumí zpívat.” dopověděla Nit.V té chvíli si všichni strhli své paruky, hodili je klukům do ksichtu a začali hrát písničku “I give you my hair”. Klukům spadla brada až na podlahu, když viděli kdo jsou vlastně ti na tom pódiu.

Skončil koncert i autogramiáda a holky se Stanlym se jdou vrátit do všedního života,ale napřed se musí jít převléci a odlíčit.Když vyjdou před halu čeká tam na ně Doly s klukama. “Tak jak se vám líbil koncert?” mluvila,jako by se nic nestalo Jenny. “No,no…” nevěděl jak začít Jimmy. “Chtěli by jsme se vám omluvit” řekl s psíma očima Jerry. “A za co?” hrála dál komedii Vicky. “Přece za to,co jsme o vás řekli.” objasnil Ryan trochu provinilým hlasem. “Tak už na to nemyslete” poradila Nit. “Tak to zas ne” řekl razantně Ryan. “Co blázníš?” divila se Doly. “Jednou jsme vás urazili a ještě k tomu neprávem a tak se patří,abychom se vám omluvili.” vysvětlil. “Přesně to jsem měl na jazyku” přitakal Robin. “Jasně.Pozveme vás na kolotoče.” dodal Jimmy.Povídali celou cestu a už stojí před stavením ve kterém teď bydlí Doly,její otec a jejich hosté,skupina 3+1. “Takže zítra ve tři.” oznámil Robin. “Počkej.Musím se podívat do diáře jestli mají čas.” žertovala Les. “Mají pěkně plno.Nejprve rozhovor pro BBC,pak schůzka s nějakejma neznámejma skupinama jako BSB,5five a večer večeře s princem Charlesem” říká Les. “A princeznou Dianou” dodala Jenny.“Tak už nás netrapte.Přece jsme se vám omluvili” žadonil Jerry. “Vždyť to byla jenom legrace” vysvětlila svá slova Les.Kluci odešli a Stanly,Vicky,Jenny,Nit,Les a Doly se vydali do domu.Prvně šli do kuchyně,aby něco snědli.V čele celé bandy byla Doly.Jak vešla,ani vteřinu nezaváhala a zavolala “Mááámíííí.” a vběhla do obýváku.A opravdu.Na gauči seděla její matka.Poznala to podle nachystané tabule v kuchyni. “Ahoj” pozdravili holky se Stanlym Dolynu mámu,která je pro ně něco jako teta. “Ahoj” přišla jim odpověď. “Jakto,že už jsi tady?” byla zmatená Doly. “V Amsterodamu to šlo všechno mnohem rychleji než jsem očekávala a tady vidíš výsledek.” objasnila. “To je dobře,že už jsi tady.” obeznámila Doly své pocity mámě. “To ti věřím.Já jsem taky ráda,že už jsem u vás.Teď ale musíte jít spát.Měli jste těžký večer.” řekla. “Jak to víš?” netušila Doly. “Od táty.Ale teď už opravdu do hajan a to hned. Najíte se až ráno.” pověděla s trochu přísnějším hlasem.” “Dobrou noc” pozdravili všichni na ráz a vyběhli po schodech na horu a každý šel do svého pokoje. Byl to totiž opravdu velice perný den a všichni měli hlad jak vepř domácí.

“Holky. Půjdem se projít.” nabídla Doly. “tak dobře.Ale za půl hodiny musíme být zpátky.”řekla souhlasně Jenny. “A proč?” zeptala se Vicky. “Protože půjdeme s klukama na kolotoče!!” vysvětlila hořkým tónem Jenny. “No Jenny?” podivila se Nit. “Co?” nechápala. “Ty seš zamilovaná.” vysvětlila Vicky. “A do koho ty chytráku?” “No přece do Ryana” vmísila se Les. “To není pravda” rozkřikla se. “Je to pravda. Seš zabouchnutá!!!” stála za názorem své sestry,Vicky. “Ste blbý.” zakončila výměnu názorů Jenny. “Tak jdete?” zeptal se Stanly. “Jo” odpověděla Doly než stihly holky zareagovat.

“Měly by jsme jít zpátky.” začala zase Jenny. “Nevyšiluj.” klidnila ji Les. “Toho svýho poďobanýho miláčka brzo uvidíš.” slibovala Vicky. “Dokonce dřív než si myslíš.” dodala Doly. “Jak to myslíš?” osopila se Jenny. “Klídek” uzavřela téma Nit.Jakmile to dořekla,Doly se někde ztratila. “No skvělý.Teď tu zůstanem a kluci tam na nás budou čekat zbytečně.” řekla sklesle Jenny. “Si cvok.” oznámila Nit. “Co to bylo?” vyděsila se Vicky po té co zaslechla v křoví divné zvuky. “To jsme my.” ozval se známý hlas.Byl to Robin. Sotva se kluci ukázali před holkami, Jenny se rozběhla k Ryanovi a dala mu pusu na tvář. Když si uvědomila co dělá,utekla. “Co je jí?” divil se Jerry. “To nic.” řekla Les. “Ona je jenom zaláskovaná” podotkla Vicky. “Mě je hic !”oznámila všem Nit. “Myslím,že bychom se měli jít přeslíknout,jinak tady leknu,jak ryba.” “Ještě řekni ,že bys nebila ráda,kdyby tě Jerry křísil!” dodala Jenny.Nit se začala červenat,když se na ni Jerry podíval. “Tak jdeme nebo …” “Nebo co Vicky.” zeptala se Jenny. “Nooo nebo,nebo.” “Hele vymáčkni se.” varovala ji Jenny.Vtom se do toho přidal Robin “Tak,nepůjdeme už?” “No jó.”odvětila Jenny zklamaně,že z Vicky nic nedostala. “A kde se ta tam zase vzala?” A všichni se vydali na zpáteční cestu k Doly domů.

Doma se holky rychle převlékli a zkrášlili a vrátili se zpět ke klukům.Všechny si byly podobné.Měly stejná bílá trička,akorát v barvě šortek šly každá jiným směrem-Jenny měla modré,Vicky zelené,Nit černé a Les žluté. Holky vyšly z domu ven,Kluci byli zapleteni do diskuse se Stanlym a Doly.Když slyšeli klapnout dveře,otočili se.Při pohledu na holky jim málem vypadly stoličky. “No vy jste se ale vymódily.” řekl Stanly. “Nemůžeme se normálně oblíct?” zeptala se Nit. “Oblíct jo,ale …” Stanly tu větu ani nedokončil,když mu do řeči skočila Vicky “Přestaň kňourat kanče!” “Jakej kanče já tě …” “Hele hleď si svýho písečku a přestaň otravovat!” obořil se na něho Robin.Když se konečně kluci vzmohli na to,aby se vydali společně na cestu,nezapomněli aspoň stokrát pochválit holky,jak jim to ale sluší.Konečně dorazili do lunaparku. “Na co půjdeme?”zeptala se Jenny. “Pojďme na ruský kolo.” navrhl Stanly. “To je pro dětičky,my jdeme na mixér.”řekl Ryan. Vylezli a jsou celí zelení,i když Vicky tvrdí,že je to jen odraz z jejího trička. “Teď si dáme oddych” řekl Jimmy. “Ty seš hodnej” pověděla Nit s hlasem,jakoby se měla každou chvíli pozvracet. “Jsem rád,že souhlasíte. takže jdem.” “A kam?” divil se Ryan. “No přece na Super Horskou Dráhu.”

“Néééééé” byla jednoznačná odpověď. “Vy jste padavky.Ale dobře chvíli pauza a pak půjdeme na řetízkáč.” “Tak to už beru.” oznámila Jenny.Jejich barva se trochu přibližuje k normálu a tak jdou na řetízkáč. Robin kupuje lístky pro všechny.Tedy skoro pro všechny.Doly se Stanlym se vypařili už při vstupu do lunaparku. “Hotovo.” oznámil. Vydávají se k sedátkům a obsazují 8 míst a to hned vedle sebe. “To bude paráda.” je nadšená Nit. “Mám nápad.” obeznámil ostatní Jimmy. “No to snad není možný.Ty máš nápad.Jak se to stalo?” dobírá si ho Jenny. “Polib mi kapsu.” “No tak nám už pověz ten senza nápad.” spěchal Robin. “Za chvíli pojedeme.” “Teď se všichni chytneme za sedátka a tím vytvoříme řetěz.” “To by mě ani ve snu nenapadlo,ale je to fakt skvělej nápad.” popichuje Jerry.Všichni se tedy chytají a tvoří řetěz.Rozjíždějí se.Ovšem moc dlouho jim to nevydrželo.Rozpadají se do dvojic.A to světoborných. Nit a Jerry, Vicky & Robin, Jenny & Ryan a Les & Jimmy.Takto se jim to podařilo udržet až do zabrždění. “To jsou ty pouta lásky.” Jdou ještě i na nějaké jiné atrakce,ale to už asi nebude taková zábava, a tak se vydávají na malý odpočinek. “Třeba na kávu,nebo na záchod.” Snad jste si už odpočinuli a oni se již mají na odchodu,když Robin nenápadně mrknul na Ryana,Jerryho & Hehryho.Jdou ke střelnici.Každý si koupil jednu ránu. Berou si pistole a střílí na plechovky.Byly to docela pěkné rány.Prodavačka jim proto něco podává.Jsou to krásné červené růže z papíru.Přicházejí k nim a růže jim podávají. ”To je pro tebe moje poupátko.”řekl Ryan Jenny. to ji velice dojmulo. a nejen ji.Všechny jsou dojaté. “Mohly by jsme jít ještě na kulečník.” navrhl Robin. “To je dobrej nápad,jenže my nevíme jak se hraje.” řekla Les. “To nevadí.My vás to naučíme.” přesvědčoval Jimmy. “No tak tedy dobrá.Ale na vaše nebezpečí.” varovala Nit. “To není problém.” zakončil Ryan.

“Myslela jsem si,že je to těžší.” oznámila Jenny po chvíli hraní. “No vidíš jak ti to jde.”pochváli Les Jimmy. “Co kdybychom si o něco zahráli?”otázal se Jerry.

“Tak už to konečně vyklop!” Vyklopí obsah svého žaludku se slovy Blé. “Třeba o pusu.” provokoval. “Dobře.” kupodivu souhlasí Les. “Tak jdem na to.” vyzval Jerry Nit. Chvilka napětí. “Prohrála, prohrála.” byl škodolibý.Nit se chvíli rozmýšlí a pak mu vlepí pusu,přímo na tvář.Přišla na řadu Vicky.Bohužel ani ona neměla štěstí. “Tak jak to bude?” byl nedočkavý Robin.Trochu se červená a pak mu dává malou pusinku na tvář.

“Tak se neupejpej.” přesvědčuje Jimmy Les.A však ani ta neuspěla. “Čekám.” řekl Jimmy. “A na co?” nechápavě řekla Les. “No přece na svou odměnu.” “A za co?” “No přece jsi prohrála.” Odměna je tedy nevyhnutelná a tak mu dává jednu mlaskavou pasu přímo na ústa. “A teď my Jenny.” pobídl ji Ryan. “Začni.” řekl gentlemansky. “Ne.Vždycky začínaly holky,takže leť začni ty.” “Tak fajn.” rozehrává to opravdu skvěle. “Jsi na řadě.” “Vždyť už jdu.”

Strčila do koule a … Těsně míjí to správné místo. “ A které místo?” “Na co ty hned nemyslíš!”“To snad ne.” je zklamaná.“Nic si z toho nedělej.” uklidňuje ji Ryan.Náhle si ji přitáhl k sobě a něžně ji líbá. “Ehm,ehm” ozval se Jimmy. “To by snad stačilo.” dodal Robin. “Už je ta depka pryč?” je zvědavý Ryan,když Jenny uvolnil ústa. “Jo.Ale takovou léčbu by jsem podstoupila klidně ještě jednou.” zalichotila mu. “To raději ne.Ještě by se začal červenat.” vmísila se do rozhovoru Vicky.

Diskotéka je v plném proudu.Světla mnoha velikostí a barev se střídá v osvětlování tanečního parketu.Jdou si sednout. “Dáte si něco k pití?” optal se Jimmy. “Docela mi vyprahlo v ústech.” svěřila se Les. “Já mám v krku taky úplnou Saharu” přidala se Vicky. “Tak my vám pro ně skočíme.” nabídli se kluci a odcházejí k baru.Vracejí se a v rukou mají sklenice s kolou.

Právě začali hrát ploužáky a tak kluci vyzívají děvčata k tanci. Les tančí s Jimmym,Nit s Jerrym,Jenny s Ryanem a Vicky s Robinem. Ryan se ale začíná chovat nějak divně.Najednou lehce vyzdvihuje Jenny do výšky svých očí a nenápadně ji líbá. “Asi dokončuje to,co začal na kulečníku.” Les s Jimmym si jdou raději sednout,protože si neustále šlapali na špičky.Vicky s Robinem jsou ostatním mimo dohled. Také Robin odhazuje za hlavu chování slušného chlapečka a představuje si,že je tam s Vicky sám.

“Mě taky ne,ale Robin má pravdu.”stojí za ním Jenny.

”Ryan mě začal uprostřed písničky líbat a vyjíždět po mě. Bylo to nádherné.” rozplývá se Jenny hned jak za nimi zapadly dveře od pokoje. “To my s Jimmym jsme si šli raději sednou,bylo to lepší než se tam motat.Ploužák není zrovna v mezích naších schopností.A navíc… Je hrozně milý.” chlubí se Jimmym Les.

“A co ta Vicky.Jak jsi daleko s Robinem?” rýpla do ni Jenny. “Co?” lekla se Vicky. “No tak,nedělej,že nevíš.Já jsem tě s ním viděla a můžu ti říct,že měl oči jen pro tebe. A nejenom oči.” vysvětlila ji to Nit. “A co Jerry?” “My s Jerrym nikam nespěcháme.” řekla Nit s úsměvem. “Pojďme už spát,ať jsme zítra fit.” dává dobrou radu Les.

“Už se jich nemůžu dočkat.” svěřuje se Vicky hned po čerstvých rohlících a bílé kávě,což byla jejich snídaně. “Já se na ně taky strašně těším.Obzvláště na jednoho.” usmívá se Nit. “Že neuhodnu,který je ten šťastný.” uchichtla se Jenny. “To máš pravdu.Já se taky neodvažuji ani tipnout,kdo by to mohl být.”

přidala se k jedné za svých svěřenkyň Les. “Tak už…”Vicky nenechal domluvit zvuk,který se podobá klepání na dveře. “Půjdu otevřít.” nabízí se Jenny a rozbíhá se ke dveřím.Otevírá a… Je to jak očekávala.Ve dveřích stojí kluci. “Tak co krásky.Jde se do toho slíbeného bazénu?” ověřoval si včerejší domluvu Jimmy. “No jistě.” přitakaly holky,které už stály vedle Jenny. “Takže jdeme.” zavřel kapitolu.Ihned po tom,co dorazili na zahradu k bazénu,shazují ze sebe přebytečné věci a skáčí do vody.Sotva se trochu aklimatizovali kluci na holky začínají stříkat. “Co si to dovoluješ?!” zlobí se nevážně Nit na Robina. “Jen počkej!” “Hele.” zvolal Jimmy. “Co je?” diví se Vicky. “Mám nápad.” “Cože,ty máš zase nápad,co se stalo?” podceňuje Jimmyho Jerry. “Jo.Já mám nápad.” hájí se. “Tak už nám to konečně řekni.” pobízí Nit. “Co takhle si zahrát vodní házenou.” “Teď jsem to chtěl říct.” kecá Ryan. “To je bomba.” konstatuje Jenny. “My vám to natřeme.” volá Les. “To se ještě uvidí.” čelí narážkám,na přítomnou mužskou populaci,Robin.

“Co takhle si dát malou pauzu.” navrhuje Robin. “Ale copak.Snad nejsi unavený.Vždyť zrovna ty jsi nám to chtěl natřít ze všech nejvíc?” směje se Nit. “To je pouze malý oddych.” Děvčata přistupují na tento návrh.

“Hurá.Vyhráli jsme.” radují se holky. “Ne tak zhurta dámy.” nevzdává se Jimmy. “Ještě je 15 vteřin do konce.” A opravdu.Právě v tuto chvíli se míče ujímá Jerry a plave směrem ke koši.Děvčata se snaží zastavit,ale těsně před tím než ho honí,stačí Jerry hodit míč směrem na koš.

Míč se točí po rámu a kluci už myslí,že tam musí spadnout,když… balón se trošku více nakloní ven z obruče,ale stejně nakonec padá do vody a to přes síť stočenou jako kornout. “Tak co.Kdo vyhrál.” baví se těmito okolnostmi Robin. “podívej hošánku.Je to nerozhodně,tak drž …” dělá tvrdou Les.

“Je mi zima.” svěřuje se Vicky. “Tak já tě zahřeji.” nabízí se Jimmy. “Opovaž se.” brání svou lásku Robin. “No dobře.” Jdou ven z bazénu a lehají si na ručníky. “Nit vytahuje opalovací krém,s ochranným faktorem 15, a roztírá si ho po celém těle. “Nechceš natřít záda?” nabízí se Jerry. “Jestli tě to nebude obtěžovat.” “Mě a obtěžovat. Kdes na tom byla.” Také Vicky něco vytahuje z tašky. Je to … Co jiného než opalovací olej. “Nechceš taky natřít záda?” opičí se po kamarádovi Robin. “Jasně.” přitakává,stejně jako její sestra,Vicky. “Kde je Ryan?” začala postrádat svého milého Jenny. “Pomóóc” ozvalo se z vody. Jenny instinktivně skáče do vody a snaží se co nejrychleji doplavat za svým milým.Právě doplavala,ale Ryan už tam leží bradou dolů. “Pane bože.” bojí se o něj Jenny. Otáčí ho obličejem k sobě a dává mu umělé dýchání z úst do úst. “Pozor,zapomněla si roušku” Jenže právě v té chvíli ji Ryan začíná líbat.Jenny si to za krátký moment uvědomila a Ryana potápí.Přihlížejícím na břehu to dělá dobře. Smějí se,až se popadají za břicho. “Hele.Ať máme k tomu kinu co jíst já pro něco skočím.” navrhuje Les. “Já ti pomůžu.” přidává se k ní Jimmy.Když už jsou z dohledu ostatních, Jimmy chytil Les okolo pasu a něžně ji políbil.Les se to zalíbilo a prosí o pokračování.Jimmy jí toto přání velice rád vyplní.A tak jsou přimáčknuti ke stěně a šíleně se líbají. “Měli by jsme už jít,nebo si o nás budou dělat starost.” má obavu Les. “Asi máš pravdu.” přitakal Jimmy. Proto se upravují a vydávají se na zpáteční cestu. “Počkej.Co to proč jsme přišli?” vzpomněl si Jimmy.Proto se vracejí a berou osm skleniček s džusy a dvě mísy s chipsi a oplatky. “Kde jste byli tak dlouho?” je zvědavý Ryan,který už společně s Jenny připlaval ke břehu. “Spíš se zeptej co tam dělali.” škádlí je Jenny. “Tak už dost.” vmísila se do rozhovoru Vicky,která udělala za tímto tématem rázný konec. “Škoda že zítra odjíždíme.” je smutná Les. “Mohli by jsme si vyměnit adresy.” navrhuje Ryan a mile se dívá na Jenny. “Adresy.To je fajn nápad,ale fyzické zhmotnění by bylo lepší.” říká poněkud nešťastně Jenny. “To je pravda, ale jednou jsme si vybrali tuto cestu a tak nám to musí stačit.” vysvětluje Vicky. “A na víc,mohli by jste o prázdninách přijet,nebo my by jsme přijeli za vámi.” navrhuje Robin. “Ale vždyť mi pořád cestujeme.” odrazuje tyto myšlenky Les. “To nevadí. Já bych za tebou jel třeba na konec světa, a to jistě nemluvím jen za sebe.” povzbuzuje Jimmy.