Kristus řekl – vezmi kříž a následuj Mne a apoštol Pavel napsal – s Kristem jsem byl ukřižován a s Ním jsem vstal z mrtvých. Píše o tom i sv.Jan z Kříže v knize Temná noc duše. Duchovnost není stálé umravňování, ale nejprve odkrytí potlačených sklonů a zaostalých částí z podvědomí a jejich bolestivá dlouhodobá proměna. Bolí poznat, kolik jich máme, jak se jich držíme a vzdát se jich všemi částmi naší osobnosti. I na Krista útočila pokušení, což teprve na nás.

Jidáš se poučil, že Kristus není takový jak by si přál, ale Jiný a je jedno, že se oběsil, žije věčně jako všichni. I okolnosti kolem odsouzení a ukřižování Krista nejsou bohužel příliš pochopené. On věděl, že ta hrozná a ponižující smrt přijde, byla to vůle Boha, kterou nepochopí ani Jeho učedníci a Petr Ho dokonce zapře. Přitom to byla jediná cesta Zpět a tak přijal tu bolest, ačkoliv prosil Otce, aby od Něj odebral ten pohár hořkosti. Kristus neutekl z Getsemanské zahrady ani neslezl z kříže jako Anička. I ve Starém Zákoně a Bhagavadgítě se popisuje mnohé z toho, jak je Bůh zvláštní, nám nepochopitený.

Na rozdíl od techniky jsme v duchovní oblastni nepostoupili, spíš naopak. Mám s tím praxi léta debat na internetu. Dokumentuje to i situace na www.spirala.cz Mystické meditace, ač jsou špičkou duchovní práce, tu nejsou oblíbené. Proč? Odpovězte si sami. Osočovali Ho, že se baví s děvkami a celníky, má zlého ducha a je proti Starému Zákonu. Říkal, že to Jeho následovníci to nebudou mít jiné a měl pravdu. Proto mystiků nikdy mnoho nebylo.

V duchovnosti máme snahu používat nám příjemné názory a postupy a nechce se nám změnit přístup. Chceme si vše dělat po svém a pohodlně. Všechna náboženství však zdůrazňují poslušnost před Bohem. Proroci jsou však už mrtví, ani Kristus už mezi námi nechodí a bibli si různá vyznání vykládají různě. Božím přikázáním je nedělat si o Něm žádný obraz. Přesto to všichni včetně teologů dělají a jsou překvapeni, že jim představy nevycházejí. Proč? Každá lidská představa je omezená a tím v zásadě proti Bohu. Charismatická obnova církve (viz www.cho.cz ) je spíše na papíře a o channeling málokdo stojí.

Duchovní romantici to mají pohodlné. Cokoliv chtějí si vymyslí a věří tomu, je to jejich realita. Spousta autorů píše knihy, že osvobození je opravdu snadné, ale není. Nelze v krátké době dosáhnout ani očisty ani osvícení. Desítky až stovky inkarnací to trvá běžně, mystika jen několikanásobně urychluje. Čím více, tím musí být její procesy silnější a tím i bolestivější ačkoliv ne u všech stejně. Sv.Tereza z Avily, oficiální Učitelka církve už před staletími psala o bolestivé cestě k Bohu, jež trvá desetiletí, ale jaksi to nikdo nechtěl slyšet. Nejde přitom jen o temnou noc duše. Nevedl ji kněz, ani bible, ani její vlastní názory, ale Kristus osobně jako mne i Aničku.

Instantní osvícení pomocí studia knih je prostě pohádka. Ale ani v žádné škole nemůžete učit sami sebe podle svého. Učitel to dělá vždy jinak, než by si žák přál. Ten by nejraději selanku. Proto všechny duchovní směry doporučují každodenní vedení dobrým guruem. Nejlepší jsou vysoké božské síly a channeling je jen metoda, jak se s Nimi spojit. Pak je možné stále vnímat postoj božského, které nám dává určitý prostor, ale nelze se postavit proti Němu.

Nechceme si však nechat mluvit do života od nikoho, ani od Boha ne. Proto 90% lidí přestane channeling dělat, ale jen Anička své selhání zakrývá hloupou hrou na oběť. Božské s námi však stále hovoří, nejen slovy, ale i sny a událostmi. I k Aničce bude.