The Lord of The Rings: The Fellowship of the Ring

Licenci k natočení Pána prstenů získala před dvěma lety společnost New Line Cinema a jako režiséra zvolila velkého Tolkienova fanouška Novozélanďana Petera Jacksona, téměř neznámého autora několika hororů. Hlavní role Froda Pytlíka připadla po dlouhém rozhodování Eliahu Woodovi (musím přiznat, že tady režisér nemohl vybrat lépe, přesně takhle jsem si hobity vždy představovala), dále se zde objevil Ian McKellen v roli hodného čaroděje Gandalfa Šedého, Christoper Lee jako zlý Saruman, Vigo Mortensten jako hraničář Aragorn, Liv Tylerová, která ztvárnila elfku Arwen a mnoho dalších. Obsazení některých herců vyvolalo mezi fanoušky pobouření, přestože se Jackson snažil vybírat především méně známé herce. Náklady na film byly opravdu královské, podle zaručených zpráv spolkl nepředstavitelných 270 milionů dolarů.

Předpokládám, že většina z vás je s obsahem tohoto opravdového skvostu fantasy literatury dobře seznámena, proto jej jen stručně nastíním. Trilogie Pán prstenů je volným pokračováním pohádkové knihy Hobit. Synovec hobita Bilba Frodo zdědí Jeden prsten, který kdysi ukul temný pán Sauron, aby získal moc nad celým světem. Prsten je nutno zničit, a tak se Frodo se skupinou přátel vypraví na nebezpečnou cestu a svádí tak nerovný souboj se zlem.

Jak už jsem se zmínila, můj postoj k tomuto filmu je rozporuplný. Záleží však také na tom, jak člověk k tomuto dílu přistupuje. Snaží – li se jej srovnávat s knihou, nebývá zrovna nadšený. Chybí mu některé stěžejní momenty (například Starý hvozd a Tom Bombadil) a dialogy, místa ani postavy nejsou přesně podle Tolkiena – hobiti mají málo chlupaté nohy, Aragorn není dostatečně tajemný, Arwen dost krásná, Elrond nevypadá jako elf, Morie není dost strašlivá, skřeti příliš ohyzdní… Takových (údajně) nesrovnalostí by se našlo mnoho. Bohužel však díky snaze “nacpat” celou trilogii do pouhých tří (ač tříhodinových) filmů, bylo vynecháno právě to, co dodává knize krásu a kouzlo - pocity hrdinů, vztahy mezi jednotlivými národy i nárůdky ve Středozemi, jejich sny a ideály…A aby film více odpovídal hollywoodským trendům, stal se pouhým vylíčením hlavního děje, ať už krásným a velkolepým. Kdo však pokládá tento film pouze za film o knize, ne za zfilmování knihy, myslím, že může být spokojen, ale přesto z něj nebude tak okouzlen jako ze skvělé a originální trilogie.

Co se veledílu opravdu nedá vytknout je dokonalé ztvárnění atmosféry Středozemě, zvláště pak Kraje a Hobitína, ale i temných zákoutí země, která je dokonale podbarvována skvělou hudbou. Jejím zkomponováním byl pověřen známý Howard Shore, dále se na ní podíleli Alan Kelly a Alan Doherty. Ústřední melodií je skladba May it be od Enyi. Také spousta efektů dodává filmu na napětí, avšak některé akční scény jsou podle mě až příliš přehnané a hollywoodské. Prostě a jasně, v některých okamžicích filmu jsem si připadala jakoby o něco ochuzena a celý filmový příběh, přestože trval tři hodiny, na mně působil jako poněkud zkrácený a zestručněný.

A konečný verdikt? I když se tomuto monumentálnímu filmu dá opravdu leccos vytknout, myslím, že by jste si jej neměli nechat ujít. Napětí tohoto filmového zpracování vás tak vtáhne do děje, že se opravdu nebudete nudit. Největším mínusem pro mne ale není nedostatek knižní krásy a kouzla, ani přehnaná akčnost, ale to, že filmová verze Pána prstenů zabere prostor mojí fantazii a už nebudu mít vlastní Kraj, vlastní Roklinku a ani vlastní hrdiny, už budu před očima vidět jen to, co se Peteru Jacksonovi povedlo vytvořit.