Na klavír
Seděl jsem sám a v pokoji,
jenž samotu ještě umocňuje.
Naivní ten, kdo věří, že čas postojí.
Náš koráb mořem nezastavitelně pluje.
Seděl jsem sám a v pokoji
a hrál jsem na piáno.
Ptal se, zda vzpomínky v čase obstojí
a jistil se, že odpověď zní: Ano.
Je s námi s každým tolik věcí,
jež připomínkou minulosti zůstávají přeci.
A dokonce i časy dávnější než dávné
mají svůj obraz, který nikdy neuvadne.
Ve starém piáně, v portrétu na oleji
tam všechno zůstává, když moře duní, svět se mění.
Seděl jsem v pokoji a sám
a hrál jsem na klavír.
Jestli až dohraji i já v něm zůstávám
sebe se ptám a odpověď zní: Co já vím?
|