Ještě včera to dávalo smysl,

ještě slunce šlo spát s nadějí..

Stín pokryl strachem radost,

že překonat lze cokoliv.

Těžce a s bolestí jsme postavili stěny,

ve kterých se už dá žít.

Jen v náručí se choulit stačí,

když může člověk uvěřit.

Ještě včera to dávalo smysl,

ještě slunce šlo spát s nadějí..

Než tupá slova rychlým tahem

přesekla všechno ve chvíli.

Sny, sliby i víru, že je v co doufat a pro co žít,

že je kde začít a kde snít.

Soucit a lítost zadupaly lásku..

Možná ten jediný okamžik a ..

volba, co bolí a bolet neskončí.

Ještě včera to dávalo smysl,

ještě slunce šlo spát s nadějí..

O bolest méně ve světě snad,

Děsivá rána, cos však zasadil.

Bezesná noc a jiný den,

Budoucnost jiná než jsi nakreslil.

Volils i jiným, nejsi bůh

a střepů srdce nikdy nezbavíš.