Dívám se na svět čtrnáctého osmý dva tisíce dva
Na ulici padlo ticho
hrobového nádechu
nebe uvalilo kletbu
vroucího pekla
a seslalo na Zem
krůpěje místy až
slaného rozměru
běsnící živel snad
nezastavitelný,
neovladatelný...
,,,,si tam rozestlal
své břímě
bezrozměrné velikosti
šílenost a nářky
věřících vymodlila
krátkodobou přízeň
pomoci a soucit se
všemi živočišnými
a rostlinnými produkty
toho umělého světa
rozporuplných
událostí ženoucích se
stále dál ku....!
Já s mimozemské rozhledny
mám tuhle vizi její černou barvou
malující osvětlení (veřejné) no ještěže na štaflích ......
|