|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je večer nikde nikdo jen pár dobrotivých bot a různých částí oblečení se valí okolo. Vstanu a jdu si k oknu zapálit dole zapadá slunce večer se tmavý. Oblékám se a vycházím z čtyř patrovýho domu abych se nádech té jarní vůně maturitních zkoušek a rozpálených uhlíků. Procházím ulicemi tohoto bohem zapomenutého města kolem domů a paneláků. Dolů z nich padají hvězdy bloudím mezi lampami právě se rozsvěcujícími. U nábřeží divoké hloupé kachny hudrají ospalcům na dobrou noc.
Světlo se mění světlo zaniká. Ani nevím jak ale ocitám se mimo město. V oparu dálek se rýsují hory krávy v ohradách dostávají elektrické šoky a platóni scházej dolů. „Prosím tě…“ „Hmm...“ „Nemáš bura?“ „Na co?“ „Vidíš ten kříž ten chci sestřelit a ten bura bude na to abych vytvořil šíp“ „Hele nejsi trochu opilý? Vždyť to je kříž na kostele!“ „To neva máš či nemáš?“ lidé jsou divní utápí se v různých břečkách jen aby viděli… však ti víš co myslím. Je to divný že ještě žiju vždyť sem ani nepatřím. Myslím že člověk je horší než zvíře nebo to alespoň někdo řek: Raději bych se svlék z kůže a utekl: Kam? Někam kdeby nebyl spjat s tou nejistotou nahý stoupat někam do dálek a být sám alespoň s jedným druhem jako jsem já. Viděl sem už spoustu fakt dobrých filmů ale nikdy o tom jak mít klid. Nebo mi to spíš uteklo.. Cítím se být přeplněn sračkami a přitom sem i prázdný. No jo už to není jako dřív člověk se radoval byl naivní a rozmazlený parchant. Dostal sem se k rozcestí co dál. Lehnu si do trávy v níž už je rosa a pobízet mlází aby rostlo. „Ty si snad blbý!?“ tohle mám opravdu rád nějaký idiot si dovolit oslovit blbcem! Blázen snad možná ale blbec to opravdu je fakt asi v prdeli. Jé srnka běží přes palouk a mizí v keři kde padá rosa. „Co myslíš kterou figurku mám táhnout?“ „já nevím třeba tou černou“ „ale všechny figurky jsou černé“ valím se louce zpět sem víc mokrý než suchý to dělá ta jinovatka „Ahoj miláčku ahoj. Nezlob se na mě víš že sem to tak nemyslel s tím už se nezlob a odpust mi. Člověk s hlavou vraženou bůhví kam snadno vybuchne a mínus na tom je žes to musela být ty. Jak se vůbec po tu dobu máš? Venku prší a já myslím na tebe, v noci se my o tobě zdálo. Leželas na posteli… je to asi hloupé. Brzy se ozvy rád tě uvidím. Tak ahoj… velká medvědice kojí malou a posílá zpětné dopisy měsíc je obléván vytváří záštitu mocného panovníka „naposledy co takhle pomalu začalo pršet pršelo celý týden“ je mi zima pomalu začíná být mlha a slunce se hrabe z peřin aby se podívalo jak to po noci vypadá… ranní autobusy a vlaky houkají a dělníci pochodují do práce asi jdu spát.
Boty a oblečení hodím vedle postele……………
Miláčku už je ráno pojď jdem….
Já vím ale dnes né až jindy
|
|
|
