ŽÍT NAPLNO
Moje milá dnes mi řekla:
,,Za ženu si mě vem!“
Já jí na to odpověděl:
,,Tak na to zapomeň!
Na závazky, sliby, půjčky,
já mám času dost...
A ty nebreč, že není po tvém,
a utři si nos!
Přece víš, že rád tě mám,
tak co chceš, holka,víc?
Své svobody se nevzdám,
tak už se s tím smiř.
Až omrzí mě jednou život naplno žít,
zpomalím a kvůli tobě uberu i plyn.
Před nosem ti prstýnkem potom zamávám,
tím snad přesvědčím tě jak moc rád tě mám.
Po dětech už teď toužíš a chtěla bys je mít,
pořád si mě, jako tátu, zkoušíš představit.
Na děti jsem ještě mladý to vím nejlíp sám,
ještě nějaký čas počkám a pak je s tebou vychovám.“
Moje milá dovařila guláš s knedlíkem,
a já očekával zase jednu z těch uplakaných scén.
Když na mě však pohlédla, neměla v očích slzy, ale vztek
a já už jsem litoval, že jsem vůbec něco řek.
,,Já ti peru, žehlím,vařím - už několik let,
a pořád jenom poslouchám, jaký jsi mladíček!
Než si hochu připustíš svůj skutečný věk,
tak moje vlasy začnou mi z tebe šedivět.
Veškeré své pohodlí se mnou už dávno máš,
tak ti říkám naposled, že mi své jméno dáš.
Pokud ale vážně nechceš, abych byla řádnou ženou tvou,
tak tady jsem ti uvařila guláš na rozloučenou.
Od zítřka si pereš,vaříš a také stárneš sám,
je ti téměř čtyřicet a já dál už čekat, nehodlám.
Nech si svojí svobodu, když jí tak rád máš,
já od chlapa chci víc než mu vařit jen guláš…“
Každý chlap to jistě chápe,
já nejsem slabochem.
Všichni to moc dobře známe,
že láska prochází žaludkem.
Proto každá ženská to s chlapem lehké má,
na dobré jídlo ho vždycky udolá.
A tak i já, svojí milé, teď zlatý kroužek navlékám,
a ,,dokud nás smrt nerozdělí“ - dojatě poslouchám!
|
