Zas…
Zas z očí ti prší sůl a lámeš nad sebou hůl. Děláš inventuru svých nálezů a ztrát dělíš to co máš a nemáš rád.
Zas touláš se minulostí a tykat si nechceš s budoucností. Přítomnost - to jsou slzy tvé, pocity bolavé a mizerné…
Zas ptáš se v duchu proč vlastně žiješ, když opět hořkost z poháru piješ. Co drží tě tady, když život ti nevychází tak, jak bys chtěl - bez bolesti a bez nesnází…?
Zas říkáš si jak mnoho ze svých přání jsi už slevil, kam všude jsi se zatoulal a kde jsi ještě nebyl... Slzy z očí prší dál a dál schoulený jsi do sebe, svůj život bys klidně vzdal…
Zas říkám ti nechej toho, utři slzy a žij pro toho, kdo více sladí než-li solí, koho pohled na tvé rozpoložení teď nejvíc bolí…
Nemusí to zrovna láska být, i přátelé či rodiče pro tebe mají cit… Zas jistě najdeš náruč spřízněnou, která ukonejší bolest tvou.
Zas zahoď sebelítost a odlož smutek stranou, tesknit můžeš každý den! Život každému skončí však jen jednou a nejde ho vrátit zpět…
No tak zas vydrž ..a nechej to na zítřek!
|