Báseň č. 11
Dlaň bez prstů.
Déšť bez kapek.
Slzy bez očí.
Jsem to stále Já,
i když Eva ve své paměti přečetla všechny
staré prastaré kroniky a letopisy.
Tělo bez nohou.
Strom bez kořenů.
Měšc bez dukátů.
Jsem to stále Já,
i když Maří Magdalena v mém srdci zbila ze své cti
a skromnosti kříže pro ziskuchtivé šelmy.
Jehla bez nitě.
Klas bez zrní.
Pole bez kamení.
Jsem to stále Já,
i když Marie ve své duši na vimanu se proletěla
nad všemi mimozemskými kraji.
Slunce bez hélia.
Země bez měsíce.
Myšlenka bez písmen.
Nejsem to už Já,
i když E.T. se s mé minulosti dávno zasnoubil
s Hvězdnou Paní se zářící kobrou kol hlavy. |