Prolínání
světů Tomáše Halíka
Pokud
patříte k těm, kdo před nedávnem v televizi zaznamenali seriál
Prolínání světů, který sestavil známý religionista a současně
kněz Tomáš Halík, možná jste si všimli i stejnojmenné knihy, která se
objevila po jeho odvysílání na pultech našich knihkupectví.
Ve
srovnání s televizním seriálem mi v knize chybí především hudba
Martina Kratochvíla, ale to můžeme mít autorovi sotva za zlé. Naopak
pozitivním rysem knihy je, že nejde o prostý přepis televizního
seriálu, ale že se zde objevily hluboké úvahy, které by nejspíše
televizní formát neunesl.
Filozofii
prezentovanou v této knize by bylo v mnoha ohledech možno označit
jako unitářskou, především svou sympatickou
snahou o smíření, toleranci a dialog, laskavým pohledem do světů
jiných náboženství a kultur, pohledem který se snaží spíše porozumět
než nacpat svět do vlastní předem připravené šablony. Zvláště v
dnešní době mediálních stereotypů (co katolík to dogmatik, co muslim
to terorista, věřící lidé jsou buď naivní nebo šílení, ...) v naší
zemi ještě posílených 40 let trvající ideologickou
masáží v době vlády komunistů je takový přístup velice
potřebný, ozdravný a chvályhodný.
Knize
„prolínání světů“ se daří přibližovat svět náboženství a
jiných kultur, aniž by znásilňovala názory nebo přesvědčení svých
čtenářů, nebo byla ryze „vědecká“. I toho, kdo neocení
filozofické úvahy a propracovaný text, jistě zaujme bohatý a kvalitní
fotografický doprovod, který stojí přinejmenším za prolistování.
Dovolte
mi závěrem odcitovat jednu myšlenku: „... náboženství ze své
nejvlastnější povahy nemůže být jen soukromou věcí. Tou může být
osobní spiritualita i osobní filozoficko-náboženské představy
jednotlivce, ale to jsou nanejvýš dílčí prvky náboženství.
Náboženství tvoří srdce každé kultury, učil Jan Pavel II. - a pro ty,
jimž se zdá toto tvrzení přehnané můžeme klidně obrátit: to, co tvoří
srdce té které kultury, to je jejím náboženstvím.“
Je také na nás, abychom podle svých možností a schopností přispěli ke
kultuře této společnosti, aby zde převládajícím náboženstvím nebyl
pouhý konzum, nesmyslný karmický kolotoč spotřeby pro spotřebu, jehož
hlavním výsledkem je bezohledné ničení této planety.