Z listopadu někde uprostřed města; v jeho kraji
Chtěla bych ti stát pod oknem: někde uprostřed města. Na jazyku rozehřát kapky z přelitých květináčů a lepit je až k zemi. Tobě na prsty.
Ještě je daleko do zimy. Ještě nepadají hlavy do ramen. Nesvědí mě mezi lopatkami.
Ale možná už zítra začnu si přát, ať zateče nám do bot. Všem. Co jsme stejně posedlí dnešními listopady.
Pak se matkám srazí mléko nad prsem a neotevřeme se již ze svých úst, abychom jako dcery proklínaly nestydaté vrahy svých stále nepočatých dcer.
|