Báseň č.1
Kdyby lidé skrze duši naslouchali vlastním slovům,
citům a myšlenkám.
Kdyby lidé křížili ruce ne na prsou,
ale na srdci.
Kdyby lidé na zemi nešlapali po spadaných jablkách
a slzy neštěstí cedili přes boží desatero,
položila bych básně své na oltář Smrti.
Kdyby žal umíral na souchotiny.
Kdyby bolest prosbami obměkčila lítost.
Kdyby stesk ze žárlivosti zardousil marnost,
položila bych na básně své z lásky trnovou korunu.
Kdybych nevědomky oklamala samu sebe
Kdybych tango si zatancovala v pekle s Ježíšem.
Kdybych z trosek svých vzpomínek nový Řím postavila,
padlí Andělé by se modlili Otčenáš k básním mým.
Miluji děj se co děj lásky své
minulé i budoucí,
i když čas je nemilosrdně odvál
do vzpomínek.
|