Dlouhý vlas zkrácen byl a, přiznejme si,
ač to dost bolí, stále pelichá,
stárnoucí sluch mísí šum do ticha,
zrak slábne a v pase, což nejvíc děsí,
tuk hromadí se, ten běs nad běsy -
- minulost polkla to, čím byl jsem před lety.
Kde je má image tragického poety?
Půlnoční toulky vedly mne skrz lesy,
teď pryč jsou - jak dovedně zamíchá
povinnost vstát, když sotva osychá
na listech rosa, romantickou směsí
nálad a snů. Jak moc lezeme si
na nervy v mládí črtnutými náměty!
Kde je má image tragického poety?
Hle - odpovědnost, starosti a stresy -
- odznaky muže čas mi napíchá
do obličeje, jaká to pleticha,
když roj vrásek do kůže usedne si.
Příboj vzpomínek se o útesy
sklerózy tříští; mdlí a slábnou podněty.
Kde je má image tragického poety?
Znavené tělo rádo oddychne si,
pryč je chuť na víno, na zpěv i zálety.
Nechám hnít image tragického poety.
|