Tiskař
cosi mě tíží a proto znovu uchyluji se do dílny nad dřevěný rám posbírat zbytky ocelových kulek abych zas vysadil růže z jara
je třeba pěstovat květiny
nejprve si umyji ruce
venku je trochu chlad co trochu spadl
asi z hvězd uprostřed noci podzimního nebe v šest
voní tu listí kousek za dveřmi je sad a ruce pro přítele jež chtějí objímat ty tiskni ty tiskni
dokud neochabnou a´t jsou vřelé
(jsou to důležité drobnosti) (je třeba pracovat)
pod černou lampičkou je dubová deska stolu na ni si pomalu vyskládám kus života
jako je hrníček s čajem tužka, blok vzpomínky na spolužáky a pravítko s úhloměrem na přesrok
pak utřu si ruce do hadru co je od barvy a vazelíny
abych měl čisté dlaně ne všechno špiní a všechno není čisté
a ne všichni kominíci
jsou i optimisté
(i když nosí štěstí)
(je pěkné vážit si kominíků)
Je příjemné mít všechno připraveno
Ze tmy vchází pod světlo
Jen ruce
Ten zbytek není vidět
Musím být pečlivý a přesný
a tisknout
Upřímně a pravdivě
Když cosi tíží
Uchýlím se sem
Do dílny nad dřevěný rám
Posbírat střípky
A vysadit růže
K pomněnkám
|