mé tělo je balíček psaní
převázaný stužkami obvazů
tvé tělo je vzpomínka na svítání
dalšího statického obrazu
noci jsou stejné jedna jako druhá
čtyři šedé zdi a pak už nic
a dny jsou malá okna a kratičká vzpruha
dopad paprsku a pláče zřítelnic
když ležím v koutě je to stejné
jako bych seděl ve středu
a v pátek bývá všechno obyčejné
vyjimečné vůči zbytku obsahu
někdy toužím po špalíčku střepu
z okenice malé lucerny
když světlo víc už vidět nedovedu
zapálit zbytek mizerný
a pak přijdeš a vzkazuješ mi život
a s tebou přichází i jas
když odcházíš tak dávám ti ho
a mávám z okna mokrých řas
mávám ti z černého okna
plamen
vyhlížím, těším se a čekám
na den |