Nevinná chóra
Ó Múzo strašlivé nové doby.
Co´s životů musela zhatit
za spolčení s podobou v níž cítíš!
Cítíš každou bolest záchvěvu,
cítíš všemi mžitky v zraku,
cítíš krásou vrásek mladé ženy,
cítíš šum pěny u mořské pláže
její boj o své postavení živlu!
C hceš vejít do síně smutku?
Tam podat krásnou růži
s pohledem (nevinného) batolete
mu hebkou dlani rozsápat?
Chceš umět naslouchati lidu?
Neb silněji bušit do slabin,
do slabin nitra jeho duše
se tenkými zářezy roztržívat
…………stále hlouběji?
Ne! Pryč s tou maskou(toho děcka),
zdaleka Tě neznají, tak jako sebe.
Svou vůli si přečti tajně, nehýbej
oběma nohama a zkus projít se
s mrazem po zádech,
po hřbetu
nostalgické tváře
při doznívání slovosledu,
na náladě přec nemůže záležet Ti.
Mocným trumfem na stole
upoutáš můj zrak
a ucítíš mé zachvění se,
ucítíš i drolící se dech
v souši úst. Každým dalším slovem si
spjata pouze k dobývání empatií,
však brány k srdci Ti zůstanou uzavřeny
………dobo…..
|