Před Ježíšem padá na kolena,
Jednou, dvakrát… kananejská žena.
"Smiluj se nad mojí dcerou, Pane!"
"Pozvání mé platí jen pro zvané."
Žena se však nevzdává a křičí,
Věrných učedníků klid tím ničí…
Náš Pán Ježíš ke psu přirovná ji,
Jakpak by ten mohl býti v ráji?
Žena se však naděje své drží,
Riskuje, že další posměch strží.
Vždyť štěně zpod stolu drobty sbírá.
"Veliká je, ženo, tvoje víra.
Staň se ti tak, jak jsi sama chtěla."
A démon vyšel z dceřina těla…
Co si o tom učedníci myslí?
A co my, až příliš nezávislí?
|