zamykat kleci vlídně

a třezalkou vonět

chtěla bys

ale přes hrdý hřbet

jen těžko

pravdy dovtípíš se

a poznání to

o ta kouzla

ochuceno bude

ve chvílích

kdy všechno řečeno

všechno zodpovězeno

tehdy

prstem po sklenici

smutek v tichu zpívá

už nemusíš plakat

už nemusíš to

vláčet za sebou

a tak nakonec

si dobře

a spravedlivě rozkázala

už o posvíceních

a o svatbách

dobře nebude

dokud z uší prasečích

vždy jen huspenina

zbyde oslova

tak ani v kraji

tomto zapomenutém

láska neodrodí se znova