TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 6.11. Liběna

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

>		Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

<předchozí ve sbírce

Na návštěvě ve staré Číně ... z kolekce Sb XII
Autor: Zeanddrich E. (Stálý) - publikováno 9.12.2007 (00:36:20)

další ve sbírce>

"Na návštěvě ve staré Číně ...

Ze střechy vykládané drahocenným (( do žluta,

a pak také na okrajích červenavě )) dřevem

čůrek vody stéká Je to déšť Ne, ...

pláč... . Kapky

se v měkkém slunci

třpytí, tak tak, a budou

přes okraj Hýbe

se vřes Slavnosti všedního

dne, tiché

kroky v trávě; navštěvuji

postupně celý

tento kraj

Dívko, má paní,

otevři již

klícku,

volá strnad, Tvá

duše zpívá,

Ale já mám

ještě své

povinnosti; Bůh

rozdělil

nám je spravedlivě.

Poznámky k tomuto příspěvku

sibyla (Občasný) - 2.1.2009 > Pěkné.		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

Čtenář - 2.1.2009 > Líbí!

		<reagovat

Mbonita (Občasný) - 2.1.2009 >		Doporučil

		<reagovat

Pastevec (Občasný) - 2.1.2009 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

GabrielRonay (Občasný) - 2.1.2009 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

wandalka (Občasný) - 4.1.2009 > hm		Doporučil

		<reagovat

Lei (Občasný) - 5.1.2009 > Do staré Číny na návštěvu chodím takřka každý, takhle to tam ale nevypadá ani vzdáleně:-)

		<reagovat

	Zeanddrich E. (Stálý) - 5.1.2009 > Lei> "... -mezi námi, pane, o "starou Čínu", a vůbec vlastně o "jakoukoliv" Čínu, tady "ve skutečnosti" nejde... :-)). ."

		<reagovat

anae (Stálý) - 3.1.2009 > staří muži chodí prý brzy ráno venčit své cvrčky v klícce		Doporučil

		<reagovat

	Zeanddrich E. (Stálý) - 6.1.2009 > anae> "... -musel jsem se "nahlas" zasmát, a to zrovna v prostoře, kde to nebylo "2krát vhodné"... -etc.; - to byste "jinak" nebyla "ANi" Vy, myslím... :-)) )). ."

		<reagovat

hrbol (Občasný) - 7.1.2009 > to není zlé		Doporučil

		<reagovat

Marquise des Anges (Občasný) - 8.1.2009 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

dr. Wojtek (Občasný) - 8.1.2009 > --n jo		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

lila.lina (Občasný) - 8.1.2010 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

Zeanddrich E. (Stálý) - 3.9.2021 > Po roce 1780 začala v Anglii nastávat nepopsatelná změna vzhledu venkova, protože nastával rozmach hromadné výroby, pro který bylo potřeba stavět nové stavby a areály na zelené louce, v polích nebo v lesích, apod.. .. .. Průmyslová revoluce byla později táhnutá vpřed pomocí tkalcovských stavů, strojů s využitím páry, hromadné rychlejší dopravy nákladu, hromadné výroby železa a oceli, hromadné těžby a dopravy uhlí, osmělující se a bohatnouší měšťanské třídy, hromadného tisku, zálibou písma a četby u širokého obyvatelstva, a dalšími takovými věcmi a vynálezy. Vynálezci kulometů a rychle pálících děl v 19. století si naivně mysleli, že tyto jejich zbraně, při kterých zdr.avě uvažující člověk už nemůže z úkrytu téměř vytáhnout nos, logicky povedou ke konci válek, opak byl ovšem pravdou. .. .. Našli se i jednotliví majitelé fabrik, kteří chtěli svým zaměstnancům poskytnout lidštější podmínky k práci i k životu (např. Owen, ), ale ti se potom vystavovali hrozbě bankrotu kvůli zmenšující se ekonomické konkurenceschopnosti. Nejpodstatnější zlepšující pokroky si tedy pracující třída vydobyla sama pomocí stávek a dalšího nátlaku, a nejúčinněji potom po VŘSR v roce 1917 v Rusku hlavně pomocí strachu fabrikantů z postupu revoluce. Nedalo se říci, že by majitelé továren byli tak nelidští k lidem normálně, jaké tam u sebe měli pro zaměstnance až nelidské podmínky. Mnozí jen prostě převzali stávající situaci bez zájmu ji zlepšovat, dokud jim pracující třída v dialektickém protitlaku neukázala svou pěst. Je zákonem přírody, že každý tlak budí protitlak, a tak stávky a bouře pracujícího lidu byly přirozenou reakcí po určité době nesnesitelnosti jejich života. Někteří majitelé továren ale nechtěli ve svých zaměstnancích moc vidět člověka s jeho lidskými potřebami, a brali ho jen jako ekonomickou jednotku za nějakou cenu, a to ještě pouze u dospělých, protož děti zaměstnanců pracovali většinou zadarmo jen za stravu, když si chtěl rodič udržet svoje místo. V začátku kapitalismu ještě v hlavách mnoha majitelů továren přežíval středověký názor, že člověk se narodí do nějaké vrstvy společnosti, a v té by měl zůstat po celý život, bez nároku na větší beztrestnou snahu z toho postoupit výš. U mnoha antických i novověkých otrokářů se stávalo, že i ti nejpokrokovější myslitelé ohledně svobody jednotlivce ze svých úvah vynechávali své otroky, protože by jim to přestalo doma fungovat ekonomicky. Nebo jim odkázali svobodu za odměnu až po své smrti, nebo až po smrti svých dětí, až už je nebudou ke svému životu potřebovat, apod.. .. .. Napoleon Bonaparte začal v bitvách i proti daleko sil.nějšímu nepříteli pr.avidelně vítězit proto, že oproti tehdejším zvykl.ostem na bojišti nadprůměrně používal zdravý rozum. Napoleon Bonaparte se mimo jiné vyznačoval tím, že i proti statistické pravděpodobnosti mnoho let neprohrál v žádné bitvě i proti podstatně silnějšímu nepříteli, a uváděl tím do zoufalství zejména Anglii, Rakousko, Prusko, Rusko, a další tehdejší státy, které se tehdy pokojně dlouhodobě zabývaly válkami mezi sebou podle určitých vžitých pravidel. Napoleon Bonaparte o sobě říkal, že vše, co z velitelských schopností umí, se už naučil dávno předtím, než přišel na tento svět, a jeho kritici mu to nedokázali vymluvit. Napoleon Bonaparte, podobně jako naši předkové při obraně Brna ((myšleno asi před Švédy a Maďary za třicetileté války v roce 1645)) i při veliké převaze nepřítele dlouhodobě úspěšně používal taktiku drtivé převahy v místě boje, které si ale většinou sám vybral za pomoci rychlejšího přesunu nebo dopravy, než nepřítel. Napoleon Bonaparte měl oproti svým nepřátelům také tu výhodu, že si mohl svůj štáb i další velitele sám vybrat pomocí jejich schopností i z venkovské chalupy nebo z městs.kého lumpenproletariátu, a nemusel se při výběru dívat na jejich šlechtické původy, či na zásluhy jejich předků před mnoha sty lety, apod.. Napoleon Bonaparte stihl tolik reforem a další práce i proto, že zbytečně moc nespal, a že mnohdy dělal dvě nebo i více věcí najednou -třeba, když se holil, tak u toho četl nebo poslouchal tisk. Napoleon Bonaparte dovedl na různá místa ve státě dosadit správné lidi, a nedíval se mnohdy přitom na to, čím byli dřív. Napoleon Bonaparte podporoval školství apod. pro široké vrstvy francouzského obyvatelstva, a to mu to dodnes nezapomnělo. Vládnoucím královským a aristokratickým rodům v Evropě došlo, o co všechno jim kvůli francouzské revoluci jde, a proto se za každou cenu snažili Napoleona vojensky umlčet. Logicky se to naopak líbilo Američanům, a tak si s Francií na.vzájem posílali různé věci přes moře, včetně např.Sochy svobody. Aristokratům v Evropě se nelíbilo, že jim Francie v čele s Napoleonem bere zaužívané tisícileté jistoty, ale stejně si to na moc dlouho i přes jeho porážku neudrželi. Napoleon Bonaparte chtěl sice dělat všechno pro blaho francouzského lidu, ale vedlejších produktem toho byly statisíce mrtvých Franco.uzů v Rusku, i jinde v cizině. Rusové v Rusku proti Napoleonovi úspěšně použili taktiku ocelové pěsti, naprázdno máchající „v luftu“ tak dlouho, až se unavila, a sama zase spráskaně, opotřebovaná, a s velikými ztrátami ze země odešla. Dnes nás může na Napoleonově výpravě do Ruska také především udivovat to, že cca 800 000 Francouzů a jejich spojenců, a několik desítek nebo stovek tisíc koňů mělo po dlouhou dobu mnoha měsíců dennodenně co jíst, přestože Rusové zahájili dost důslednou taktiku spálené země. Rusové ve své ústupnosti Napoleonovi došli na hranu až tak, že sami před ústupem zapálili Moskvu, aby Napoleon neměl kde zimovat, ale široké ruské duši to asi neuškodilo. Napoleon Bonaparte v Rusku v roce 1813 překročil svůj jazýček na vahách mezi tím, co ještě může, a tím, co už nemůže, a došlo tím i na slova jejich generálů o tom, že „Napoleona může porazit jedině Napoleon“. V každé době platí, že každý člověk na svém místě by měl dělat, co může, ale někteří můžou udělat ještě i víc, když o tom mají silné neodbytné pocity shůry, jako třeba Napoleon Bonaparte. .. .. Průmyslová špionáž se v 17 -19.století prováděla tak, že se šlechtic, nebo majitel manufaktury apo. Na nějkolik měsíců či let převlékl za řadového zaměstnance, a nechal se zaměstnat u konkurence. Potom, zejména v době klidu kolem oběda, si, pod hrozbou vysokého trestu, po částech obkresloval jednotlivé stroje apod., Průmyslová špionáž v 17 -19.století se prováděla většinou za značného stresu, protože za to hrozily přísné tresty. Brno se v 19. století stalo moravským Manchestrem poté, co šlechtici z přadláren nechali v anglickém Manchestru v nuzném oděvu po částech tajně obkreslit tamější stroje, a do Evropy se jim to podařilo propašovat tak, že při anglické kontrole v kajutě v kanálu La manche začal ten jeden šlechtic zrovna zvracet kvůli mořské nemoci. Petr I. Veliký ((ruský car, )) se dobře v Rusku zapsal tím, že bez ohledu na svůj aristokratický původ na konci 17. století pracoval ve Flandrech nebo v Holandsku v přístavu, aby tam okoukal světové novoty. Petr I. Veliký s velkou vervou se rozhodl do bažin u Baltského moře postavit svoje centrum ruské říše,…, a to se mu i povedlo, ale za cenu ztrát životů mnoha mužiků. Ti neměli moc nářadí, a tak např. otrocky přenášeli hlínu na potřebné místo v klínu svých rubášek, které měli zrovna na sobě. Petr I. Veliký si u stavby budoucího Sankt Petěrburgu nechal postavit malý srub ke svému tamějšímu pobytu, který ti z nás, kteří tam zavítáme, můžeme shlédnout dodnes. Petr I. Veliký nebral moc ohledy na životy svých mužiků, apod., ale když mu jeden voják spadl třeba do ledové vody a topil se, neváhal tam pro něho sám skočit. Petr I. Veliký budil respekt už tím, že byl veliký asi dva metry, což v té době i v Rusku nebylo zrovna obvyklé. Petr I. Veliký se dodnes v Rusku často objevuje třeba na obalech cigaret, i dalších předmětů, protože to nedobré z jeho osobnosti i vlády už většinou propadlo výběrově hodnotícím sítem dějin. Petr I. Veliký založil Petrohrad v ústí Něvy u Baltského moře ze strategických důvodů, a nebral přitom moc ohled na to, že je tam po část roku severská tma, z čehož se mnohým jemnějším nebo citlivějším lidem v budoucích stoletích bude dělat špatně. Deprese z dlouhé tmavé zimy v Petrohradu si šlechta kompenzovala tím, že jejich nádherné petrohradské paláce byly příjemně osvětlené, že tam pořádala divadla, večírky a bály, anebo že na zimu odjela do Moskvy, anebo i jinam až několik tisíc kilometrů na jih Ruska. Ruská šlechta si s oblibou volila za své místo pobytu Paříž, protože se od mládí učila doma francouz.sky, a tak se tam domluvila. a byl přitom pod hro.zbou vysokého trestu. (( part zal. Války tzv. světové,…, 19. a 20. století v Rakousku -Uhersku,…, rok 1848 zde, …, atd., apod. Války tzv. světové,…, 19. a 20. století v Rakousku -Uhersku,…, rok 1848 zde, …, atd., apod. :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::… ::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: postavili . Po roce 1848, když byla zrušena robota, si mnozí ven.kované připadali jako by přišli do nového světa -vždyť v některých obcích s úrodnou půdou třeba v Lanžhotě u nás tady na Břecla.vsku se povinně na cizím (na panském) robotovalo i přes 200 dnů v roce! Po roce 1848 nastalo u nás pro venkovské obyvatels.tvo přibližně sedmdesát let pro.sperity, až do roku 1914, s přestávkou v roce 1866, kdy jsme tu i ve Velkých Pavlovicích museli ubytovat ustupující poražen.é r.akouské vojsko od Hradce Králové, ale následně hlavně vítězné pruské vojsko ve velkém poč.tu několik tisíc vojáků v našem městě, a ještě jim ve dne v noci vařit z našich zásob. V českých zemích pr roce 1848 zažilo venkovské obyvatelstvo konečně téměř sedmdesát let prosperity, ale nějaké takové období by si snad zasloužila prožít. každá generace. Zlatý věk česko-moravského venkova po roce 1848 vedl k tomu, že se ze sedláků stala sebevědomá rozšafná vrstva nebo gener.ace česky mluvícího obyv.atelstva, která ale i s německy mluvícími obcemi vycházela v míru, a naopak využívala výhod velikého rakousko-uherského prostoru, včetně návštěv Vídně. U nás na Břeclavsku jsme v 19.století sousedili s německým živlem na mikulovsku, a od Zaječí a od Pálavy střídavě dál na jih, ale v době prosperity nebyl důvod k vážnějším rozmíškám -naopak, sedláci si po domluvě, a kvůli výuce jazyků apod. vyměňovali své děti na výchovu ve svých rodinách, a to se týkalo často hlavně synů. I v době rozvíjející se vlakové dopravy od nás mnozí lidé chodili do Vídně občas raději pěšky, protože vlak byl drahý, a navíc se většinou mohli s někým svézt vozem. Do Vídně jsme to tehdy měli as.i 70 kilometrů, což bylo srovnatelné s Brnem, a,.le s nepoměrně více možnostmi. Vídeň byla nazývána největším .č.eským městem, to ale bylo nepřesné, protože Čech nebo Moravák byl pouze asi každý třetí obyvatel Vídně. Vídeň byla ale asi městem s nejvíce Čechy a Moraváky na světě, později spolu s Chicagem v U.S.A. (kde jsme i pana Čermáka, kterého si tam oblíbili i cizí Američané, měli starostou). Vídeň se ve druhé polovině 19.století rychle rozrůstala o nová a nová předměstí, kde často bylo slyšet ze všech jazyků nejvíce češtinu. Při návštěvě Vídně dodnes vidíme podle řeči, i podle jme.n, apod., odkud tam ti Vídeňáci asi v tak hojném počtu po roce 1848 p.řišli. Po roce 1848 se téměř po sedmdesát let (do začátku Světo.vé války v roce 1914) mnohému česko-moravskému venkovskému obyvatelstvu asi zdálo, že svou budoucnost a prosperitu má hlavně ve svých rukou, a tak také ukázalo, co v něm je. V obcích, kde z důvodů privilegií klášterů, nebo dalších hodnějších majitelů obce byla jen mizivá povinnost roboty, měli sedláci i domkáři náskok ve svém hospodářství, a byli také často i předmětem značné závisti lidí z obcí z okolí, což tamějším lidem v podvědomí, jak můžeme pozorovat, zůstalo mnohde až dodnes. (...). Do lepších či .svobodnějších obcí se lidé nemohli volně přestěhovat, jenom v případě svat.by třeba, a i to se panstvu někdy nechtělo podepsat. Když byla v roce 1848 na českém a moravském venkově najednou zrušena robota, mnozí lidé tomu nemohli moc uvěřit, a slavili třeba i týden v kuse, když na to měli (...). Najednou si sami mohli volit svoje zastupitelstvo na vsi apod., a přidali si jako v jiném světě. Rok 1848 byl pro moravské i české venkovské obyvatelstvo takovým přelomem, že to utkvělo v hlavách i několika následujícím generacím. Po roce 1848 si lidé na vsích museli najednou uvědomit, že mají za svou obec odpovědnost, a tak volili do svého čela, a jako reprezentaci pro úřady, a jiné obce, sousedící panst.ví nebo velkostatky apod. mnohdy i ty hospodářsky a spo.lečensky schopné lidi ze svého středu, které v běžném životě nemohli třeba cítit. Rok 1848 se do duší venkovanů všeobecně nesmazatelně zapsal zlatým písmem, což se dalším generacím stalo třeba v roce 1918, 1945, nebo v roce 1989. Každá generace by si, pro potěchu jejich duše, a pro rozvoj své osobnosti, zasloužila zažít tak přelomový sladký osvobozující pocit, jako venkované v roce 1848, kdy se konečně alespoň na čas ve svých možnostech spravedlivě mohli postavit na roveň nejen obyvatelům českých měst, ale celého široširého světa. Po roce 1848 dostalo dosud poddané obyvatelstvo rakouského i českého venkova osud na čas jakž takž do svých rukou, více méně, s přestávkami válek, kdy muselo dodávat povinné dodávky státu, až do násilné kolektivizace v 60.letech 20.století (fakticky jim to ale již zase skončilo už po roce 1948). ((...)).)).

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + tři ?

Napsat autorovi (Stálý)

	předchozí ve sbírce

	1 2 4 5 5 (6) 7 8 9 10 11
	1 2 4 5 5 (6) 7 8 9 10 11

	další ve sbírce

Addictive Zone Orbital Defender Game