Z rozežraných květů vlčích máků
šíří se pach
oprýskaného laku
to
jsou pozlátka které ještě
nesmyly
kyselé deště
Země od nebe není
poznat
černá
jako černá
vrásy které už nelze srovnat
krášlí pohled
po obzoru
a lišky
mají
zaplavenou noru
močůvkou
s vůněmi co k
vykoupání
zvou
zdá se
neodolali plavci
a z pachů v
opilosti
naskákali do
jezer
chloubou
jsou jak jejich kosti
tak
úsměvy mezi spánky
bez mezer
co ona zářivě
zelená voda nevzala
dál stojí
podél břehů
pod
nánosem
zčernalého sněhu
čas od času
osvětlí odlesk nahého kovu
v
denní tmě připomínajíc
supernovu
monumentální stavby
tvarované
uprostřed
nechtěné tavby
rez a špína jsou tu v módě
proti níž září i
ztroskotané lodě
jako Titanik
pro
šváby a krysy jde o pouhý zvyk
tito noví světa vládci
nyní diktují
kudy nové lodě poplují
kde budou nové domy stát
kde
si budou jejich děti hrát
a ano přesně tak
na lidstvo se snesl mrak
to je
vrchol lidské geneze
imprese zašlé koroze