Chloé
„Všechno se stalo v okamžiku
kdy jsem omylem zemřel“
Snídáme ráno na pobřeží a večeříme vleže Chloé nabírá písek do dlaní je neděle před vánoci minulý rok a kolem nás pobřežní stráž hlídá moře Chloé si rozkošně davá maso mezi rty
hezké hezké přejou si lidi za námi tisknou si ruce v posvěceném vzájemenství ve městě
zní zvony říkal jsem je to jako jiný svět když jsme vyšli z toho bytu do zmrzlého
rána já s napuchlými rty a Chloé se šálou a cigaretou mezi prsty
v naší večeři křupe písek a pobřeží staví do svých čel boční hlídky
Chloé, objevuju tvá města na sedmi nebo dvaceti místech čtu ti z Tatjiany Gromača čtu ti
Pobřežní hlídky přilby bajonety šnorchly a na nohou ploutve
Ruku v ruce s tebou Chloé jsme si hráli v tom prázdném bytě který voněl po malovaní
V tom bytě se sprchou a oknem jsme si hráli já na tebe a ty na mě
Otevřu víno jsme hlídaní neboj se otevřu víno s šupinami zakloníme hlavu
a na pobřeží v mlze opření o stěnu víš, v tom bytě, kde jsme kouřili výhradně z okna
víš v tom bytě s poledními zvony kdy jsem ti četl básně z Benátek nad Jizerou z února 92 a básně bratrance klinické psychologa,, kdy tys Chloé kvůli nim plakala a měla být už dávno v práci já dávno ve škole
v tom bytě a nebo venku zase budeš unavená s malým očima a já budu mít zase napuchlé rty
a pak si budem znovu hrát – na moře,
Chloé.
|