„Jarní ...
V koruně stromu Co
vypadl mi z pod víček
v háji Vzrostlých lip, našel
jsem azyl V šelestu
křehkých větviček
Před očima mi tančí
v prudkém reji tu kolem
jančí, Sotva zelené
Vzpomínají za mne, co
v doteku jen cítím
co v této době rád i nerad
vidím A co mám již v sobě
co mám již spočtené
Vzpomínají za mne, co přinesl jsem
dál; Vzpomínají také, Co
měl jsem zde snad nechat, A
co jsem tu přec nenechal
Vzpomínají za mne
na Vše, co se jen
vejde
do jednoho pohledu
Cítím vůni této
doby, co po zimě
vyhnala nás ven; Cítím
tu odvěkou a neochvějnou „Pevnost
řádu“, co přináší
bezbřehou sílu sem
.“ |