Touha

Někdy si připadáš jak Rusalka hezká,
co princ měl ji strašně rád,
co nade vše mu byla blízká,
pro něho dokázala by i sebe dát.

Byla jeho štěstí stříbrné,
než zaslechl cizí smích,
tu náhle spatřil u jiné,
co Rusalka musela před ním skrýt.

Princ snad vzal si víc,
Rusalce však i v prázdnu připadá
jak nevzal by jí nic?
Ona chce věnovat a sama uvadá.

On žije, Rusalka usychá,
v sobě však vláhy má dosyta.
Že její osud je jak ve víru pápěří?
Ne, to jenom němá láska opět vítězí!