Celým tělem byl vskutku od hlavy až po pat
já probrněn mocným údivem vize své,
když v prázdno Prašné brány začal palcem klepat
nemusil být víc pobízen, poznal-k sobě zve!
Krásou kopců, vůní města pohlcován rád
a roztroušován záhy po jeho těle
být součástí mocí hlubin zlatých limonád
i rozšklebenou slunci tváří dívat utkvěle.
Rozžhavenými chodníky kolemjdoucích hlav
kočičími zašlapány silně v zemi,
odplyvnuv si jen tak z mostu všech dobytých sláv
s čtvrtým stínem Karlovým jaksi hrdě je mi.
Ve vlnách třpytu veslem strání proplouvá se,
ladnou silou v řečí směsi vyzní,
upoutává vzdechy tváří ku svojí kráse,
však nesvěcené vkusnou mluvou trýzní.
Uchopen za kotníky, zůstal, rozběh, vzlétnul
silou bouřících oblaků......přistáli v háje,
dost zamilován vzduchem s láskou ruce sepnul,
my na konci se octly.....vrchlického báje.
,,Já v duši celé lidstvo nosil
vír jeho tužeb, muk a snů‘‘
-My o Praze-
|