Den byl ponurý
Myšlenka na lásku
Neúprosná
Jako holubice
Dej mi!
Dej mi víc!
Šeptáš do svitu svic
Není ti to platné nic
Okradls mne o víc
Než jsem ti byla
Ochotna sdělit
Oči otvírám jen ztěží
Tys už na druhé té
Straně dveří
A jazyk vystavuješ světu
A já myslím na odvetu
Verše mé tě berou zkrátka
Zavřela jsem ta tvá vrátka!
Vryp tvůj na srdci mém
Je jako pročísnutí vzduchem
Ty počítáš moje runy
A já s tebou prošla uchem!
Píšu srdcem a ne hlavou
To sis pamatovat měl!
Osud svůj co prožila jsem
Mysl vždycky pokojnou
Není dálav
Není věků
Zmar již nelahodí oku
Sama jako voda teku
Do údolí v klínu mém
Tobě provždy osudném!
|