egil (Stálý,Redaktor) - 29.11.2008 > ...pro mě příliš snadné...; vysvětlím – takovýhle styl poetiky vyžaduje "něco navíc", jakousi zvláštní podmanivost, naléhavost, překvapivost... Má to Petr Hruška ve svých nejlepších textech, pak ten jeden Lotyš – Janis (nevím jak dál:-), Borkovec v textu Gauč; setkal jsem se s tím u několika Poláků... Ty všechny texty si pamatuji, protože je v nich přtomné jakési neopakovatelné jádro. Jsou výrazné. Svým způsobem podstatné. Ostře ohraničené; nejde je psát "furt pryč" – jeden takový, a dost.
Tohle zde je trochu málo:
situace → nostalgiinesoucí reálie → pointa (syntéza).
Ale nedá se říct, že by text by špatný, vlastně, co mu konkrétně vytknout.. Vše je celkem na svém místě, ano, moje představa "básnické anekdoty" je naplněna. A přesto...