Čas vrtkavých tužeb

čas vzájemných služeb

labutí i potkanů

když vracím se z mejdanu

laciných slov

a oplzlých vět

z klubíček nití

si rozplétám žití

svateb i rozvodů

pohřebních průvodů

mých snů

mých studentských let

projíždím Karosy

jen změnili ubrusy

v hospůdce z totáče

kde slívali lahváče

kde hrdinný boj

se od stolu ved

sotva si vybavím

jak nahá  hedvábím

oděná chvěla ses

na rty ti padal  bez

a voněl po ňadrech

zákazů všech

měl jsem tě ve skřínce

vojenské vitrínce

jednoho večera tu fotku jsem svlík

to pískli  na poplach

a z nebe hvězdný prach

srdce mi potřísnil tak jako hřích

a pak si odešla trochu jsem jeho znal

vrátil se po vazbě oháklý úžasně

co chtěl si vzal

mne očesal třešínky, jabloně

hmatám v tom záhoně

jak slepý zahradník, co řízl se o hřebík

byl to čas vrtkavých služeb

čas studentských družeb

věčného čekání

přemála líbání

nadějí v dospělost

a nezralých tužeb