|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Motto:
Duch je nejcennější dar, který člověku příroda dala. Vše ostatní slouží jen k podpoře ducha. Joan Smithová.
Joan Smithová: Astron V54... sci-fi detektivní fantazie.
Stíhací bombardér US Astron V54 se již pět let sériově nevyráběl. Nebylo důvodů dále vyrábět letouny, kterých měla armáda Spojených Států ve svých hangárech dostatek a s nimiž už měli speciálně vycvičení piloti dostatek zkušeností.
Důvodem pro vývoj a výrobu letounů tohoto typu bylo zjištění CIA, že Čína disponuje samonaváděcími raketami, proti nimž byly všechny americké antirakety bezmocné. Počítačová simulace potvrdila, že takové samonaváděcí rakety skutečně vyrobit lze. Samozřejmě, že je bylo možno vyrobit i v samotných Spojených Státech, takže by proti nim měl existovat adekvátní obranný systém. A ejhle - ukázalo se, že adekvátní obranný systém se neobejde bez přítomnosti člověka na palubě. Počítače na křižujících antiraketách nebylo možné naprogramovat tak, aby se ve všech případech rozhodly správně. Proto byl pro obranu Spojených Států před čínským napadením vyvinut stíhací bombardér Astron V54.
Letouny Astron V54 prováděly pravidelné cvičné lety i v době míru, aby jejich posádky neztratily svou těžce nabytou zručnost. Několik roků probíhaly tyto cvičné lety bez nehod a jiných mimořádných událostí, anebo se Armádě Spojených Států dařilo všechny mimořádné události před veřejností zatajit. Po šesti letech však přišla "černá série": během jednoho měsíce bylo ohlášeno deset tragických nehod letounů Astron V54. K nehodám totiž došlo mimo vojenské prostory. Nehody nebylo možné zatajit. Vojáci proto veřejně přiznali neúspěch a navíc, což vojáci nemívají ve zvyku, povolali k vyšetřování nehod Astronů V54 špičkové civilní letecké techniky. Civilní technici sice pracovali pod přísahou mlčení, ale k několika závažným únikům informací přece jenom došlo - k závažným únikům informací z hlediska vojenského tajemství...
-- Všechny havarované letouny byly nové tajně vyrobené letouny "zdokonalené" řady Astron V54X.
-- Všechny havarované letouny byly vybaveny silnou výbušnou náloží, která měla v případě jakékoliv nehody především zabít pilota. Trosky součástí, nesouvisejících s pilotní kabinou, byly poškozeny jenom pádem letounu, nikoli však instalovanou výbušnou náloží.
-- Mezi troskami jednoho z havarovaných letounů Astron V54X byl nalezen štítek s podivným nápisem:
Human mode / Monkey mode --- tedy v překladu Lidský režim / Opičí režim.
Když se tyto informace nečekaně objevily v americkém tisku, vojáci odvolali všechny civilní letecké techniky z vyšetřování havárií stíhacích bombardérů Astron V54X. Veřejnost, izolovaná od veškerých informací, se zvolna uklidňovala. Bylo již načase, aby se veřejnost uklidnila. Blížily se totiž prezidentské volby a opoziční Demokratická strana ve svém volebním programu slibovala, že okolnosti havárií letounů Astron V54X vyšetří. Podle Ústavy má přece veřejnost právo na informace... což nakonec, ač nerad, uznal i sám prezident. Novináři, kteří stáli za zveřejněním prozrazených vojenských tajemství, nebyli nijak perzekvováni. Nebo jim to aspoň prezident v Poselství k národu slíbil...
Abel Stratton byl jedním z instruktorů vojenské letecké školy ve státě Wisconsin. Na letounech typu Astron V54 (oficiálně na typech bez koncového písmene X) měl nalétáno stovky hodin a údajně byl jedním ze zkušebních pilotů, zalétávajících prototyp letadla Astron V54X. Stratton měl nade vše rád rychlost. Měl ji v krvi a tuto vlastnost dával najevo, i když seděl za volantem svého automobilu. Nejvyšší dovolená rychlost na dálnicích pro Abela Strattona jakoby neexistovala - a jelikož byl vojenskou osobou, dálniční policie mu jeho přestupky tolerovala. Abel Stratton byl totiž dobrým "pilotem" i za volantem svého vozu. Přesto se však stalo, že Abel Stratton svůj osobní vůz v jednom okamžiku nezvládl...
Seržant Mel Granby byl členem dálniční policie a pilota Strattona dobře znal především jako výborného řidiče automobilu. K rozbitému vozu Abela Strattona přijel seržant Granby jako první - a sám ! Granby samozřejmě věděl, že Stratton je špičkovým vojenským pilotem a proto u Granbyho zvítězila zvědavost nad povinností. Granby prohledal všechny Strattonovy písemnosti, z nichž mnohé nesly razítko Top secret - Přísně tajné ! Granby se těchto písemností zmocnil a z místa nehody odjel, aniž by Strattonovu nehodu komukoliv ohlásil. Stratton beztak umíral - to si aspoň myslel seržant Granby. V době po nehodě byl totiž Abel Stratton v hlubokém bezvědomí. Nemohl tudíž prozradit, že byl po nehodě okraden policistou...
"Human mode / Monkey mode" - tato slova z novin a z televize se Granbymu honila hlavou, když si doma po službě prohlížel Strattonovy přísně tajné listiny. V té době už Granby od svých kolegů věděl, že pilot Abel Stratton svou dopravní nehodu přežil a je nyní v nemocnici. Granbymu to však vůbec nevadilo. Když Mel Granby kradl na místě nehody přísně tajné listiny, byl Stratton v hlubokém bezvědomí a udat ho tedy nemůže.
Human mode / Monkey mode... zatraceně ! Že by v těch havarovaných letadlech Astron V54X létaly cvičené opice ? Pak by se už dalo vysvětlit, proč měla výbušná nálož ještě ve vzduchu zabít a roztrhat pilota. Nehodu nelze nikdy vyloučit, ale pokud vojáci používali k pilotování svých strojů cvičené opice, určitě tuto skutečnost budou zoufale tajit.
Granby byl sečtělý a dobře informovaný policista. Předpokládal, že vojáci nepoužívají obyčejné opice, ale opice, jimž byly v rozporu se všemi deklaracemi o lidskosti implantovány některé lidské orgány. Vývoj genetiky pokročil již tak daleko, že některé mezidruhové transplantace se podařilo úspěšně uskutečnit. Transplantovat zvířecí orgány člověku za účelem záchrany lidského života bylo totiž ve Spojených Státech dovoleno. Transplantace orgánů z člověka na zvíře však byly v obecném rozporu s kodexem lidskosti !
Policista Mel Granby přemýšlel a přitom si četl v ukořistěných Strattonových dokumentech. Psaným dokumentům Granby téměř nerozuměl - byly příliš odborné. Mezi uloupenými dokumenty však bylo asi dvacet fotografií a každá z nich měla na zadní straně razítko "Přísně tajné !". Fotografie zobrazovaly lidi, jimž byl implantován opičí ocas ! Někteří vyfotografovaní lidé měli implantován opičí ocas tam, kde jej mají opice, tedy nad konečníkovým otvorem. Ostatní vyfotografovaní lidé však měli implantovány dva opičí ocasy -- MÍSTO RUKOU !!!
Je známo, že spousta druhů opic má takzvaný chápavý ocas - tedy ocas, který může opice používat jako pátou končetinu. Vojáky zřejmě napadlo, že opičí ocas může být při řízení letadel dokonalejším nástrojem, než je lidská ruka. Nejen, že to vojáky napadlo. Oni to se svými lékařskými týmy přímo vyzkoušeli. Deset tragických nehod by však mělo být dostatečně odrazujících - ale jak by to bylo v případě, že i piloti by byli "umělí" - tedy odvození od skutečných pilotů replikací neboli klonováním ? Pokusy s klonováním zvířat již úspěšně probíhaly desítky let. Klonování lidí bylo morálním kodexem od samého začátku zakázáno - což se však dalo kontrolovat jenom v civilním sektoru. Vojáci, chránění přísným vojenským tajemstvím, v podstatě směli dělat všechno.
Uplynul asi týden, když se události daly do pohybu.
„Granby.“ ohlásil se seržant do telefonu ve svém soukromém domku.
„Komisař Leyland. Poslyšte, Granby, vy jste měl službu, když se svým vozem havaroval Abel Stratton ?“
„Službu jsem měl, pane, ale samotnou Strattonovu dopravní nehodu jsem neviděl. Pouze jsem o ní slyšel v běžném policejním vysílání.“ lhal Granby.
„Budete nám muset své tvrzení zopakovat na detektoru lži.“
„Kdy, pane komisaři ?“ zeptal se věcně Granby.
„Ve čtvrtek. Budou vás vyslýchat chlapíci od CIA. Prozatím nechoďte vůbec do služby a s nikým o této záležitosti nehovořte.“ informoval ho komisař.
„Pane komisaři, můžete mně říci, co se vlastně přihodilo ?“ vyzvídal Granby.
„Mel Stratton přišel v nemocnici k vědomí a zjistilo se, že mu po nehodě někdo ukradl přísně tajné materiály.“
„Pane komisaři, to přece vůbec neznamená, že by zlodějem tajných materiálů musel být policista !“ namítl Granby.
„Totéž jsem tvrdil vojákům, ale oni trvají na prověření všech policistů, kteří měli v daném úseku v okamžiku Strattonovy nehody službu. Pokud se všichni policisté ukážou na detektoru lži jako nevinní, začnou vojáci vyšetřovat civilisty. Sám se přiznám, že nevím, jak. U Strattonova havarovaného vozu mohl přece zastavit kdokoliv. Podle názoru vojáků však zloděj dokumentů Mela Strattona osobně znal. Tohle tvrzení však platí pro celou moji dálniční jednotku. Raději se tu tedy ve čtvrtek objevte, milý Granby. Ve vlastním zájmu. Vojáci jsou totiž ze ztráty dokumentů zatraceně nervózní. Objevte se tu, ať to máte za sebou, Granby. Konec.“ rozloučil se komisař.
„Ve čtvrtek ! Do služby chodit nemám, takže mám tři dny volno. Detektor lži bych asi neoklamal. Pokusím se ty materiály včas dostat do novin. To je snad jediná moje záchrana.“ řekl si Granby. Vsedl do svého soukromého vozu a rozjel se i se Strattonovými tajnými dokumenty do Chicaga. List Chicago Tribune se při prozrazování "první vlny" tajemství okolo Astronu V54X značně angažoval a Granby si ještě pamatoval jméno redaktora Posseta.
Jízda do Chicaga trvala Granbymu půl dne. Granby se ubytoval v posledním motelu před hranicemi města a ještě z motelu si zjistil adresu redaktora Posseta. Žádné telefonování Posettovi domů ani do redakce. Policista Mel Granby si byl vědom, že situace je vyhrocena na ostří nože - a že akutně hrozí odposlech telefonů. Příští ráno vjel Granby do města. Jel přímo do redakce listu Chicago Tribune. Jack Posset naštěstí v redakci byl.
„Pane Possete, jsem policista Mel Granby a mám u sebe tiskovou bombu. Mohu vysvětlit význam štítku Human mode / Monkey mode. Můžeme si sednout někam, kde by nás nikdo nerušil ?“
„Pojďte se mnou, pane Granby.“ vyzval ho redaktor Posset. V oddělené místnosti ukázal Granby všechny listiny, které ukradl pilotovi Strattonovi.
„Pane Possete, vojáci už vědí, že se ty listiny při dopravní nehodě ztratily. Ukradl jsem je jen ze zvědavosti, protože jsem věděl, kdo je vlastně pan Stratton. Ve čtvrtek jdu na kontrolu pravdomluvnosti detektorem lži. Zachrání mě jedině rychlé zveřejnění těchto tajných materiálů.“
„Bomba to tedy je, v tom s vámi souhlasím. Obávám se, že po zveřejnění půjdou vojáci i po mně. Naštěstí mám, kam se schovat. Jak jste na tom vy, pane Granby ?“
„Špatně. Všechny příbuzné mám ve státě Wisconsin.“
„Nechám to otisknout a pak se schováte u mě v Saint Louis. Souhlasíte, pane Granby ?“
„Souhlasím, pane Possete.“
Přísně tajné Strattonovy dokumenty byly zveřejněny v Chicago Tribune následující ráno. Zveřejnění v Chicagu vojáky překvapilo. Než si stačili vynutit konfiskaci celého vydání, bylo vydání Chicago Tribune již skoro celé rozprodáno. K listu Chicago Tribune se připojily další vlivné americké deníky a vojáci ztratili nad celou situací kontrolu. V té době již Granby a Posset ujížděli Granbyho vozem na jih, do Saint Louis. Redaktor Posset byl pod zveřejněnými materiály podepsán a proto svůj vůz raději nechal v garáži. Oba "psanci" v pořádku dojeli do Saint Louis.
Prezident Spojených Států pronesl na základě zveřejněných skutečností další poselství k národu. Zdůraznil, že prvořadým úkolem americké armády je střežit územní celistvost Spojených Států. Přiznal, že o pokusech s transplantacemi opičích ocasů místo rukou vojenským pilotům věděl. Zbytek projevu byly obvyklé cancy. Redaktor Posset a policista Granby však museli zůstat v Saint Louis až do prezidentských voleb, které vyhrál Demokratický kandidát. Posset i Granby se vrátili každý domů, ale dobře se doma necítili. Vojáci přece utrpěli porážku - a vojáci neradi odpouštějí.
Konec.
|
|
|
