Jak jsme se opět dostali k moci

Od té doby co byla do většiny domácností zavedena televize, rozhlas ozývá se z každé kuchyně a stohy novin naplňují denně každou dopisní schránku, nejde povolání loupeživého rytíře tak, jako dříve. Otec každé ráno vyjíždí na svém koni do podhradí v marné snaze někoho okrást, ale je to den ze dne horší. Naši poddaní si před několika desítkami let uzavřeli jakési zemědělské družstvo a přestali odvádět daně. Marně jim otec rozbíjel kombajny mistrně vrženým kopím. Marně chřestil brněním, projížděje vesnicí. Nikdo se ho už nebál. Za lov ve svých lesích byl dokonce na otce místními myslivci uspořádán hon. Když ho však zahnali až za zdi našeho hradu, polil je otec vařící smolou a myslivci odtáhli sami. Od té doby, přestože se prý režim už zase změnil,  vyráží otec na své loupeživé výpravy jen zřídka. Většinu času bloumá po chodbách a občas si chodí postesknout do mučírny, kde se mu ještě v dobách vlády jeho dědečka vždy líbilo. Láskyplně hladí španělskou pannu, až  maminka žárlí, a někdy i palečnice sám obuje aby s potěšením zjistil, že stále ještě fungují.

"Zakrátko přijde náš čas, dole v podhradí prý připravují jakési komunální volby," prohlásil otec po návratu z jedné ze svých řídkých výprav, kdy se po vzoru děda v přestrojení vmísí mezi chudý lid, aby věděl, jak se o něm povídá. Druhý den hned časně z rána otec nasedl na černého hřebce a s bičem

v ruce se vydal přemlouvat voliče. Nutno uznat, že to otec s lidmi vždy uměl. Už během dopoledne měl téměř celou vesnici na své straně.  Jen současný starosta Chládeček se ještě nějakou chvíli škubal. Otec ho ale pozval k nám na oběd a po jídle ho provedl hradem. Chládeček byl prohlídkou hradu zcela ohromen, nejvíc se mu líbila mučírna. Ještě teď slyším jeho radostné výkřiky. Když ho otec odvážel, měl jistotu, že i on vhodí do urny jeho lístek. Pak po návsi rozhodil hrst zlaťáků z rodinného pokladu aby si byl jist, že jeho voliči splní svůj slib. Při předvolebním projevu opekl v místním statku ukradené prase, párkrát práskl bičem nad hlavami vyděšených vesničanů a vykřikl. "Můžu vám slíbit jen jedno, kdo zvolí mě, zvolí dobře. Kdo mě volit nebude, toho si jako starosta podám."

A tak se otec stal místním starostou.  Po letech zase vyjel do širých polí beze strachu, že bude z křovin odstřelován lstivými členy mysliveckého spolku. Soukromí zemědělci již zase platí své daně

a rozpadající se družstvo otec ještě nahlodává občasným samovznícením sýpky nebo seníku. A když zjistil, že si i své dráby znovu může zavést, radostně zajásal a nyní posílá do vesnice už jen obecní policii. Do našeho rodinného sídla se vrátil opět klid a řád. Zdi v jídelně se zaskvěly novými koberci

a dříví v krbu voňavě praská. Dalších voleb se vůbec nebojíme, všichni vesničané jsou totiž strašně spokojení. Samozřejmě až na těch několik výjimek zavřených v hladomorně. Dokonce jsme zjistili, že je i robota na panském baví. Asi to bude tím, že za Chládečka prý v obci nebyla žádná práce.

Chocky