Lesk a bída zubařů
V rozhlase právě mutující moderátor uvedl další pomalou písničku. Karel Platejz se zaposlouchal do dlouhých temných tónů saxofonu a začal rekapitulovat svůj život. Celé své mládí nevěděl, čím se vlastně bude v životě živit. V šestnácti letech však potkal svůj osud. Stal se jím Ludovik Tapsl, potulný prorok, zemědělec a zubař.
Ten Karla Platejze zasvětil do svého učení. Tapsl například tvrdil, že ne všichni lidé jsou předurčeni
k tomu aby se stali zubaři. Zubařem se může stát jen vyvolený. Ve své ordinaci po pracovní době pořádal mejdany s rajským plynem, kde na tabuli kreslil zubařský ráj. Nad ránem si pak všichni
v bujaré náladě zrentgenovali špičáky. Jednoho sezení se zúčastnil i Karel Platejz. Celý večer jen seděl
a fascinovaně pozoroval Tapsla jak poskakuje kolem bílého křesla a žongluje s tampóny. Tapsl si jej také všiml a když se Platejz zúčastnil i dalšího rajského dýchánku, rozhodl se, že jej přijme do tajné dentistické lóže. Všichni její členové se večer sešli u Tapsla, oblékli se do operačního a teatrálně navrtali Platejzovi do šestky nahoře tajnou ampuli se zubařským desaterem. Hned jej také zasvětili do prvního přikázání: Neodvrtáš nikoho zadarmo.
Pak jej polili dezinfekcí a se zapnutými vrtačkami kolem něj křepčili do časných ranních hodin.
Platejz hned druhý den nastoupil u Tapsla jako pomocná síla v ordinaci. Tam se zakrátko naučil několika důležitým trikům. Například namíchat takový amalgám, který během několika hodin zase změkl a pacient pak musel navštívit ordinaci znovu, takže Tapslovi zákonitě zase naběhlo několik bodíků navíc. Po nějakém čase pak už přišel se svými triky i Platejz sám. Osvědčily se například plovoucí protézy a speciálně vypěstěný toulavý kaz.
Tapsl si přízeň svých zákazníků udržoval tvrdým režimem tzv. Trestnými odtrhy, takže se nemohlo nikdy stát, že by o své stálé pacienty přišel. Z takto nabytého jmění pak financoval tajnou dentistickou lóži, která měla v příštím tisíciletí svrhnout vlády celého světa a nastolit globální zubařskou nadvládu. Své učení Tapsl sepsal v mnohastránkové studii "Můj zub", ve které označil ortopedy za podřadnou
rasu. Měl v plánu poblíž Rejkovic vybudovat centrum světa, které by symbolizovalo obrovské zubní křeslo. Pod Tapslovým vedením se Platejz zakrátko vypracoval do nebývalých kvalit. Dokázal například vrtat oběma rukama a na noze ještě držet barevný míč. Tapsl začal na svého učně žárlit. Sledoval jeho počínání v ordinaci a snažil se vymyslet způsob jak Platejze v lóži znemožnit, neboť Platejz začal být oblíbený i v tomto tajném seskupení.
Vše vyvrcholilo osudného večera, kdy Platejz vynadal jednomu pacientovi takovým způsobem, že zemědělec odešel na záchod, tam si vytrhl zub a když se vrátil do ordinace, tak za úkon ještě zaplatil.
Tapsl se rozčílil a ztropil scénu. Pohazoval po ordinaci rouškami a zalepil Platejzovi amalgámem brýle.
Oba zubaři se pak na sebe vrhli a krutá rvačka skončila vzájemnou resekcí. Následující den Platejz Tapsla udal.
Rádio najednou někdo vypnul. Čekárna před soudní síní se ponořila do ticha. Platejzovi se třásly ruce. Věděl, že rozsudek bude tvrdý, neboť soudce byl jeden z jeho bývalých pacientů.
Chocky
|