|
| |
 |
|  |
Mám zjištěno,že ne zřídka kdy se narodí v jedné rodině dementi i géniové zároveň. Snad je to kvůli rovnováze,snad to bylo manipulováno a řízeno stranou, snad jsem jen prostě měl smůlu. Do jedné takové rodiny jsem se narodil i já. Samozřejmě ani já jsem nevěděl, jaký los na mě padl, ale postupem času jsem dlouhým vědeckým bádáním přišel na holovětý objev.Můj bratr je idiot.
Svého bratra jsem začal vnímat hned poté, co měl přidusívával polštáškem,vysypával z kočárku a vždy omylem píchal nůžkama. Snad mě neměl rád jen kvůli tomu,že jsem mu svým příchodem skazil vánoce.Chtěl kolo a dostal fakana, který mu stínil na výsluni jedináčkovství.
Byl rafinovaný úměrně k mé zvyšující se schopností ho nabonzovat.V tichu si mě měřil a jen co jsem dorostl jisté výšky,šel se mnou ven, byl jak vyměněný ....."Brácha,budeme se honit,jo? A máš babu" ....cíleně se rozběhl a zahnul za roh baráku. Měl jsem radost, že si chce se mnou konečně hrát a tak jsem se za ním rozeběhnul jak o život. Ostře jsem řízl zatáčku za roh.....rok před tím jsem pod tou poštovní schránkou na zdi procházel zcela s přehledem.....Tentokrát už jsem byl o hlavu vyšší ....."Mamííí,mamííí.... ...bráchovi, strašně teče krev z nosu!!!!"....Když jsem se vrátil ze špitálu a maminka se ujistila, že jsem již po operaci nosní přepážky zdráv, seřezala mě na holou, abych si to prý zapamatoval.Tak já si to pamatuju a vzpomenu si na to vždy, když se podívám do zrcadla.
Jinak jsem byl hodné dítě. Dodnes nevím, jak to ten můj bratr narafičil, že jsem spadl z houlačky a jak mohl věděl , že se strefím hlavou přímo na ten klacek s rezavým hřebíkem...."Mamííí... mamííí..
brácha má něco vraženýho v hlavjeeeeeee"....Tatínek mi ani nemohl dát pohlavek, protože mi z hlavy trčel rezavý hřebík s prkýnkem a já vypadal jak embrio helikoptéry. Zadřel by si jistojiště třísku. Nepomohly ani kombinačky a tatínkova zapřená noha o mou hlavičku. Obvázali mi vrtuli fáčem a tatínek mě odvezl na motorce přes celé město do špitálu. Vzduch vybroval s mou vrtulí tak, že jsem si málem rozdrtil mlíčňáky. Když jsem se vrátil z nemocnice, aplikovali na mě rodiče zápis do paměti vařečkou. Brečel i bratr ...,ale tajně a smíchy.
Hrozně rád jsem se potápěl. Snad to bylo protože jsem byl pod vodou sám a bylo tam tak blažené ticho. Nebo to byla vzpomínka na můj šťastný pobyt v plodové vodě. Rodiče mi koupili potápěčské brýle.Potápěl jsem se, kde jsem mohl. Když jsem se vrátil jednou ze školy,bratr mě zatáhl do koupelny...."Honem...honem...nasaď si brýle něco uvidíš!".... "ale já se nechci potápět...!" ..."Nebudeš!Jen si nasaď ty brýle!"....Přitlačil mi je k obličeji a já je tedy reflexivně přidržel.Vytasil z kapsy zapalovač a chmátnul na poličku pro Lybar . Škrtnul a stisknul. Mohutný plamen, řítící se do mé děcké tvářičky, mi podrazil nohy a jak jsem se sesouval, plamen mi olíznul pěšinku. Bratr vytrhl ze zdi sprchu a hasil mě. Brečel jsem , že to na něj všechno řeknu,ale uplatil mě natahovacím autíčkem , které jsem si vždycky přál. Mamimce jsem se snažil vysvětlil, že jsme ve škole na zahradě pálili listí a že tam do ohně spolužačce upadl šátek a já se sehnul ,abych jej zachytil a plameny mi trošičku sežehly vlásky. Nezbaštila mi to, vlasy jsem měl ohořelé přesně podle potápěčských brýlí, které seškvařené smrděly ještě dlouho pod vanou. Když maminka zapisovala rákoskou do mé paměti, že si nemám hrát s ohněm ,vplížil se můj bratr do kuchyně ubrečený a žaloval na mě, že jsem mu ukradl jeho autíčko a že ho mám v kapse. Výpis z paměti: Nikdy neber, co ti nepatří a to autíčko bratříčkovi hezky vrať....au...au ..au..!
Nebudu se dlouze rozepisovat o tom, jak mě bratr dlouho do noci přemlouval, ať zavřu oči a otevřu pusu. Trvalo mu asi tři hodiny, aby mě ujistil, že mi vážně do pusy neplivne. Já otevřel pusu a on plivnul,já blinkal a maminka zapsala do mé paměti: Čím si starší ,tím si blbější! Neskákej s okna, když to ostatní po tobě chtějí. Už nikdy si na bratra otvírej pusu...konec zápisu.
Měli jsme tetu, ta měla strejdu a ten měl prase .Tatínek je měl rád všechny. Hlavně to prase. A asi i strejdu, protože jsme tam jezdili každou chvíli a tatínek se se strejdou hajným vždycky tak zhulákali a když šli domů z hospody tak hulákali jak na lesy a maminka mě vždycky zbudila tím jejím ječením :..."Nešahej na mě ty prase!, táhni spát do chlívku"...... a já si vždycky přikryl hlavu peřinou, protože jsem se bál, že se to ohromné prase podhrabalo a za to, že ho chceme sežrat my, sežere ono nás. Ráno ale bylo prase zavřené a na žebřiňáku se slámou polomrtví chroptěli tatínek se strejdou.
Nemohl jsem ten den přehlédnout pána v doktorském ohozu a kostkovaném sáčku, jak si brousí na dvoře hájovny nože. Nejsem sadista a tak jsem příjmul nabídku svého bratra, ať jdu na zahradu, že tam budu mrkat na drát. Odkopnul drn a tam zápalky. Blick,blick, přes panenky mi běžel červený nápis: Nehraj si s ohněm!!!..."Uděláme si ohýnek"...trumfoval můj bratr...".Já nechci...je to zakázane."..posmrkával jsem ...."Oni nic nepoznaji, zabijej Ferdu"...nesl list bratr..."Ale tady ne, tady by nás mohli najít..jdem do lesa!" Hned od začátku se mi to nezdálo. Bratr vybral takovou malou, ale strnou mítinku, že tam to bude nejlepší. Škrtnul. Před očima jsem uviděl žár z Lybaru.To byl takový fofr, že jsem si vzpomenul na Jana Husa. Organizovaně jsem zpanikřil a začal utíkat a bratr za mnou..."ty idiote,pomož mi to uhasit!!!" řval za mnou . ..."Ne ..ne... nechci"....řval jsem já a tak jsme se honili po lese. Bratr mě chtěl asi zabít a já jsem nechtěl zkončit jako iniciály v černé kronice o ohořelých děckých tělíčkách. Doběhl jsem do hájovny první o to rychleji, aby to na mě bratr neměl čas schodit...".Mamííí..Mamííííí...brácha zapálil les"...zlykal jsem o překot. Jediný, kdo nedostal palicí do hlavy byl Ferda, který jediný na to čekal. Film se zastavil. První na zem spadla mísa s cibulí, co upustila teta a pak už to padalo všechno. Bylo to jak v grotesce s Lupino Linem. Necky, kastroly, všechny nádoby , kde měl být naporcovaný Ferda, putovaly do lesa. Kdybych věděl, že to přežiju, asi bych se válel smíchy, když jsem ten schon pozoroval. Teta pumpovala jako steklá, že z ní teklo víc než s té pumpy a ostatní běhali sem a zase tam . Necky , kastroly, necky, kastroly.... Jediný, kdo se nevzrušoval ,byl Ferda . Koukal těma sádlem zalitýma kukadlama jen promluvit..."Tak kurva co bude? Jdu mezi špejle, nebo né?" Rozeběhlý tatínek to nevykryl a dostal od Ferdy bodyčka, až sebou švihnul do napumpovaných necek. Řval ..."kurva, já to prase zabiju...ze stolu vzal sekeru a asi to myslel vážně. Tolik nenávisti k budoucím jitrnicím a ovárku jsem v tatínkových očích nikdy neviděl. ...".Zolo, ser na to! a poď hasit! Hoří mi les...ty kundo" šílel strejda, vytrhnul tatínkovi Zoltánovi z ruky sekerku a zahodil ji na hnuj. .."Hmm tak já jdu"...pomyslel si asi Ferda a vklidu odešel ze dvora směrem k vesnici. Řezník ho zahlédl a ustrnul. Pak zrudnul , hrozil za ním zaťatou pěstí, nemohl popadnout dech, opřel v předklonu o stehna, uplivnul si , popadl dech a zasípal ....."já tě dostanu, ty svině komunistická"......
Uhasili to. Pak polehávali po dvoře jak v polním lazeretu po vdechnutí iperitu a hrnuli do sebe jednoho láhváče za druhým. Ve vratech se oběvil můj bratr. Pískal si , ruce měl v kapsách, tvářil se jak mílius......."Už sou jitrnice???"...... zeptal se a málem si u toho zívnul. Tatínek byl v mladí asi dobrý trojskokan. K bratrovi to bylo přes celý dvůr,ale on to vážně zvládl třemi skoky. Bylo to tak rychlé, že jsem zaznamenal jen 1/1000nu z tatínkova pohybu. Bratrův let na hnuj doprovázelo maminčino ječení..."neeeeee,vždyť ho zabiješ!"....Pak už jsem zaznamenal jen bratrovo ošlapané sandálky s ponoškama zapíchnutýma do hnoje. Měl ten kluk ale štěstí, bylo to těsně vedle sekyrky. Když se vyhrabal, měl levou tvář nalitou a fialovou jako to největší jelito na světě, jen vpíchnout špejle. Začal jsem preventivně brečet, abych potlačil smích. To tatínkovi připomělo nevyřízené účty a sáhnul po násadě od krumpáče.
Bratr prohlásil ,že nás všechny nenávidi a že nás všechny zabije a šel se zašít pod duchnu. Já si chladil zbytka zadku v neckách a děkoval pánu bohu ,že jsem ten vix přežil. Bylo pozdní odpoledne a tatínek se strejdou a řezníkem honili Ferdu po návsi.
Máte taky rádi mého bratra?
|
|
|
