Ráno jsem se probudil o pět minut později. Snídani? No jo, dyť jsem včera nenakoupil, vzpomněl jsem si. Tady v Jedničce mám už dost málo peněz, protože jsem koupil satelit.

Cesta do práce se trochu protáhla, autobus mi ujel a další mě jel až za deset minut. "Neznáme se z Dvojky?" uslyšel jsem za sebou náhle mužský hlas. Otočil jsem se. Toho chlapa jsem nikdy předtím neviděl. "Ve Dvojce mám černý vlasy" prohodil jen tak mimochodem. "No jo... Zdenále, jsi to ty? " "Jasně, Pavle. Ve Dvojce jsme spolu chodili do školy." "A proč v Jedničce ne." "Tady v Jedničce vyhrál otec konkurs na ředitele v Tower City, takže jsme se tam odstěhovali. Z Dvojky tu znám celkem dost lidí, takže jsem se byl podívat jak na tom jsou." Povídali jsme si celou cestu busem.

Hned jak jsem se posadil k pracovnímu stolu došla mi SMS od Martiny, že se mnou chce něco důležitýho probrat. Poslední dobou byly ve vztahu nějaký problémy... Napsal jsem ať se staví. Šéf mi trochu vyčinil za pozdní příchod, ale bylo to v pohodě.

Kolem konce pracovní doby došlo k požáru v jedné z továren za které ručíme, takže jsem v práci musel zůstat až do noci a vyřizovat. Martině jsem napsal že se sejdeme ve Dvojce.

Rozložil jsem si v kanceláři lehátko a usnul jako nemluvně.

Probudil jsem se. Dvojka. V ledničce bylo spoustu jídla, takže jsem si udělal dobrou snídani. Je zbytečný abych kupoval satelit v obou časovejch rovinách, sice v každý dávají něco trochu jinýho, ale takhle aspoň ušetřím. Cestou ve výtahu jsem potkal Petra. Rád jsem si s ním pokecal. Petr v Jedničce není, zemřel při autohavárii. Ve Dvojce ten den vůbec nesedl za volant - má teď divnej život, jen v jedný lajně, ale aspoň něco.

Tentokrát jsem si pospíšil a ten autobus stihnul. Pohodička.

Moc práce tentokrát nebylo, protože požár nevznikl. Martině jsem připomněl ať se staví.

Domů jsem se vrátil celkem brzo odpoledne, už na mě čekala.

Pak jsme se bavili dlouho, rozebírali pro a proti - nakonec mi dala poloviční kopačky. V Jedničce se rozejdem a tady zkusíme zůstat spolu.