I
Probral jsem se na pláni
kde křižák vyšívaný jehličkami poprchávání
dodělával své pole, ač
mouchy a můry se slétaly v hejnech
vdávajíce se za larvy z netopýří mršiny
válely se v mraku jako v lejnech
I I
Je daleko da svidania
a místo něj jen civění
kdy vyvanulá rakev merčí
na pohrobka v námořnickém úboru
myslí si šatní skříň
šitá mu na míru
I I I
Z napršené kaluže se zvedl stín
byl jako hluchý, nevnímal
marně jsem ho volal k sobě
skákal opodál na jedné noze
vyklepávaje si z ucha mor
na jeho ramínku se pavouk konečně oběsil
hubená léta!
nicméně pole bylo i tak těžké jako oblázek -
ten obolos v mých ústech chutnal
Chárón, řka
I V
Jeden z těch topolů se příliš prohýbá
praskají větve v uších, musí -
setřásá hnízdo
v němž vězí zakrvavené vejce
V
Rty na obzoru
bezzubé břízy se zahryzly do nártů
odpověděl
Jsem tu, abych tě na voru
bezpečně převezl přes plodovou vodu
i když je jí jen po kolena
a přiměl tě k návratu
V I
Břeh, dřevěné molo, práh
už jen pár kroků
důvěrně slyším
bít kenotaf
|