|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
I.
Jakmile tlak stoupal
A v blankytné modři oblohy
Se prohnala smrtka
Ptáci utichli a On se probudil.
Jeho pocity
Se valily
Po všech mrtvolách
Které dláždily
Cestu do Nového dne.
Cestou se ptal
Bohů a Satanů
Jak báječně zemřít
V jarním
Sluncem spáleným
Dnu.
Nemusel nic říkat
Tváře byly
Jak dvě popraviště
Co čekají
Na svou oběť
Lačné zabíjet.
Zelené průzračné oči
Řezaly tóny
Co zněly z korun stromů
Sametově černými
Dýkami odhodlanosti.
Každým krokem
Byl blíže smrti
Každým krokem
By l blíže provazu.
Myšlenka,
Že se nesmí nic
Zanedbat.
Intermezzo
Možná
Se mi to jen zdá
Přes koberec prachu
Na okenní tabuli
Kde sluneční svit
Se tříští.
Vstávám a
smrt nemůže
Být šťastnější.
Zašlapaný koberec
Kde modrá
Je snem jeho
Dvacetileté duše.
Stěny se hemží
Ranami jako
Duše po
Sérii vražd svědomí.
Barová stolička
Jakoby si říkala
O prohození oknem
Aby venkovní příroda
Zabila tu mrzutost
Místnosti.
Bar nasáknutý
Zapomenutými kapkami
Co hledají v rocích
Cestu zpět do lahví.
II.
Při pohledu
Do zrcadla
Vidí ten konečný
A úplný pád.
Oholit tvář
Říká si
Je mé poslední přání
Hluk strojku
Přerušil
Snad stou hádku
Spořádaných sousedů.
Ručníky a osušky
Nic netuší
A mazlí se spolu
Oběšeni
Na věšácích
Z umělé hmoty.
Vyprané ponožky
Visí tak jako každý den,
Dneska pouze černé,
Zítra již žádné
A předevčírem bílé.
Doholil se
A otočil
Smetl všechno
Z police
Do vany
A skončil s ránem.
Každým krokem
Byl blíže smrti
Každým krokem
Byl blíže provazu.
Myšlenka,
Že se nesmí nic
Zanedbat.
Intermezzo
Možná
Se mi to jen zdá
Přes umakart koupelny
Kde mravenci
Snídají
Poslední dávku štěstí.
Otvírám a
Smrt nemůže
Být šťastnější.
Vlasy
Zamotané v zubech
Hřebenu
Čekají marně.
Barevné prádlo
V pračce
Čeká na utopení
Trpělivě
Jako voda
V kohoutcích
zabíjet.
III.
Na koberci
Obývacího pokoje
Ve vláknech
Vyšlapaná cesta
K popravišti.
Jde tak snadno
A lehce
Jako jeho
Poslední včerejší
Prostitutka
Z baru “U zlomeného srdce”.
Na konzoli
Připevněna
Prádelní šňůra
Připravená rozseknout
Gordický uzel
Sebevraždy.
Těžko se mu polyká
Jako tehdy
Když odešla
Jeho poslední láska
smrt však
Neutíká
Trpělivost sama.
S důvěrou
V minulá zklamání
S nedůvěrou
V budoucí zklamání
Vkládá hlavu
Do šibeničního uzlu.
Poslední
Odporný pohled
Nádech
Krok vpřed
Začátek konce.
|
|
|
