|
|
|
Sen z kolekce Sci-fi Autor: Aladin () - publikováno 31.5.2000 (13:36:15), v časopise 1.6.2000
|
| |
Šumění. Napravo od něj. Napřáhl ruce a ucítil, jak se mu mezi prsty proplétají stonky trávy a květin. Čerstvý
vzduch plný rozličných vůní mu naplňoval plíce. Zhluboka dýchal a
vychutnával každičký dotek chladivého vzduchu. Otevřel oči. Přes mžitky
od jasné sluneční záře nic neviděl a z očí mu vytryskly slzy.
Mrknul a nechal je ať mu pomalu ztékají po tváři. Posadil se a podíval
se po zdroji šumu. Horský potůček s nekonečnou trpělivostí podemílal
břeh a spokojeně bublal. Zjistil, že sedí pod masivním stromem s různobarevným
listím a červenými plody. Divné, proč si nemůže vzpomenout na jeho název?
Vstal a dvakrát ho obešel. Vyhládl, natáhl se a z chutí se do jednoho
zakousl. Sladká chuť se mu rozlila v ústech. Zdálo se mu, jako by celý
svět kolem něj byl ponořen do překrásného zpěvu. Zarazil se... nezdálo,
opravdu tu někdo zpíval. Zaposlouchal se. Uchvácen magií zpěvu, začal se
pomalu přibližovat ke zdroji. Píseň vyprávěla o kráse, o lásce a o naději,
ale také o žalu, osamění a o ztrátě... Nerozuměl slovům, píseň mu
vnikala přímo do podvědomí. Nevěděl proč, ale nesla v sobě cosi, co
v něm rozněcovalo bodavou bolest. Došel až na kraj mýtiny, kde ji konečně
spatřil. Oslnivě krásná, zářivá v bílém tam stála v kuželu
světla. Její hnědozelené oči se dívaly přímo na něj. Usmála se a
pokynula mu. Znal její tvář, věděl to. Znal ji dlouho. Její jméno, ...Ane?
...Leine? Ne, ne! Proč si nemůže vzpomenout? Dlouhé hnědé vlasy se leskly
v sluneční záři. Zadíval se jí do očí... Elaine! Jak jen to mohl
zapomenout. Jak mohl dopustit, aby mu to jméno vypadlo? Miloval ji. Tolik ji
miloval. Oči se mu zalily slzami při návalu vzpomínek. Proč se zdá, jako
by mezi tím uplynuly tisíciletí? Vykročil. Stále se usmívala. Došel až k ní.
Napřáhla ruku a utřela mu slzy. Ucítil divný chlad. Pohlédl ji do tváře.
"Lásko?"
Místo očí ho pozorovaly dvě rudě zářící čočky kamer. Dotkla se jeho ruky. Ucukl. Ozval se kovový zvuk.
"Stabilizujte ho řekla."
Sklopil zrak na své ruce, ale uviděl jen dva chladně se lesknoucí páry kosterních ocelových konstrukcí. Zatnul je v pěst
a zase je rozevřel. Dotkl se obličeje.. zas ten kovový zvuk.
"Odpojte mu motorické funkce."
Couvl, ale nohy ho neposlechly, zřítil se na zem... Svět kolem upadl do hluboké tmy.
Šumění.Neslyšel nic jiného. Vydal impuls a zvukové filtry vyladily zvuk do správných
mezí. Procitl. Díval se na oblohu nad sebou. Obraz byl trochu zkreslený,
vyladil ho. Na červeném moři mračen se křižovaly kondenzační stopy
transportních letounů. Vedle něho stály tři zdravotničtí roboti. Probíhala
mezi nimi čilá konverzace. Když zjistili, že je při vědomí, přestali a
otočili se k němu.
"Jak se cítíte, pane? Můžete vstát?" ... zkusil to. Servomotory tiše zabzučeli. Otevřel
se mu výhled na krajinu. Pár stovek metrů od něj se rozkládal ohromný
komplex budov. Transportéry přistávaly na ploše nedaleko od nich a roboti z nich
vykládali stavební materiál.
"Co se stalo? A kde to vůbec jsem?"
"Došlo k menší nehodě u selenového jezírka, pane. Vydal jste se to obhlédnout
osobně, ale při návratu vás zastihla energetická bouře. Chtěli jsme vás
varovat, ale komunikátory byly mimo provoz. Utrpěl jste těžký šok, naštěstí
se nám k vám podařilo dostat včas." Nechápal nic z toho, co mu říkali.
"Co je támhleto za město, proč je tam takový ruch?" zeptal se stále ještě zmateně.
"To je test, pane?" robot se otočil k městu. "Dal jste mu název Gerberos,
pane. Ihned po té, co se postavila řídící budova. To bylo před třemi dekádami, což jsou tři
roky pozemského života. Máte za úkol vybudovat tu životaschopnou kolonii, než přiletí ostatní
lidé." Pohlédl zpět. "Teď se napravují bouří způsobené škody." dokončil.
"Ostatní lidé?" zhrozil se. "Znamená to, že jsem jediný člověk na planetě?"
"Ne tak docela, pane. Jste Cyborg, kybernetický organismus přizpůsobený pro přežití
v těchto podmínkách. Normální člověk by tu nepřežil. Ale v podstatě
jste stále člověk. Ano, jste jediný člověk na téhle planetě." Nejistě
dodal: "Jste si jistý, že jste v pořádku pane?"
Neodpověděl.
|
|
|