Půjdu.
Půjdu a vystoupím na horu Hospodinovu.
Půjdu mlčky a svůj zrak upřu k nebi.
Ostatně na cestě je lépe být mlčenlivým poutníkem.
Ale na hoře snad řeknu pár slov.
O pýše, o zmatku o rouhání, o beznaději a o depresích.
Pak sklopím zrak do ticha.
A z ticha vytryskne píseň o jitřní hvězdě a o tom,
že ráno zase vyjde slunce.
O tom, že úroda je dobrá a můžeme začít mlít.
Obilí na chléb je dost a s vínem to letos taky vypadá dobře.
Zůstanu do noci a zatančíme tanec s bratrem větrem
a sestra luna nám bude hrát na stříbrnou harfu.
Ráno sestoupím pokleknu a řeknu,
Hospodin mně vložil novou píseň do úst.
|