Provozované WEBy: Totem.cz | Čítárny | Český film | Seaplanet | Humor/Hry/Flash | Flash CHAT | Chcete svůj WEB? Napište nám |
|
Surrealista: No dobrá. To bylo asi takhle: Sedím a zády se opírám o zeď.
Tedy...ještě jednou: Sedím na čtrnáctém patře postaveného hliníkového lešení a zády se opírám o zeď hradu Točník. Vylezl jsem sem s Dědem Jensenem. Když jsme se dostali až na právě to poslední, tedy čtrnácté, patro, které bylo přímo pod střechou, slyšeli jsme jen cvakání těl okřídlených mravenců, kteří jako sníh či písek se na nás sypali ze střechy hradu. Byl krásný letní den, plný slunce a nadějí. V dálce jsme viděli dvě vesnice. A tu se ze spoda ozvalo: Ze spoda: “Jak je Vám tam nahoře?“ Krásně, odpovídal jsem napůl nepřítomně. Co je to za ty dvě vesnice tam v dáli? Ze spoda: “To je Bzová a Březová,“ ozvalo se ze spoda. A která je která? Ta napravo...to je.... Ze spoda: “Ano, to je Březová. A nalevo, to je Bzová.“ Znova mi vytanulo na mysli to jeho: Left, left, left…a tak dál. Na lešení bylo krásně a nikomu se nechtělo dolů. Ani mně, ani Jensenovi. Sem tam přeletěla kolem nás poštolka či jiný dravec, které sokolník choval a cvičil tady, tedy tady na hradě, ne tady na lešení. Vzadu v Občerstvení prodávali langoše a párky, pivo, kolu a malinovku ať do třetinky, nebo do pulitru, samozřejmě v plastu. Škoda. U vchodu seděla dvě děvčata a čekala na další návštěvníky. A přicházeli další a další. Dole pod dřevěným mostem se nudili medvědi a model středověkého jeřábu visel na severní straně hradu. Výhled to byl nádherný...téměř božský. Na lešení jsme vynesli nový Respekt, pár dnů starý Reflex a dvě knihy – George Orwell – Keep Aspidistra Flying a Ian McEwan a jeho First Love, Last Rites. Né, že bychom chtěli vše nahoře přečíst, ale je to podobné, jako si vzít do letadala propisku s podpisem Sigmunda Freuda a knihu Gravity’s Rainbow (Přitažlivost duhy). Není to pověrčivost či tak. Je to jen vnímání momentů...snad jen vnitřní pocity...nevím, k čemu bych to přirovnal, protože se mi zdá že tu kažodennost člověk v sobě má, nebo nemá...nenapadá mě vysvětlení, proč ty věci právě takto dělám. Prostě je dělam, má to pro mě nějaký význam, baví mě to a snad to nikomu nevadí. Tak jsme se dlouho kochali tím pohledem. Druhý den jsme šli jen tak na procházku. Hospody pod hradem byly zavřené, respektive byly otevřené až od dvanácti respektive od tří. Šli jsme tedy do Bzové. Po silnici. Sbírali jsme švestky, jablka a další plody, které rostly kolem silnice. Jen pro vlastní potřebu. Cestou jsme minuly Peklo. To je rybník. V Bzové otevírali místní hospodu až v 5.30, v COOPu jsme tedy koupili jen noviny a na záchod jsme si došli na nové fotbalové hřiště. Tam byla zase cedule Bernard, ale měli taky zavřeno. A tak jsme se vydali do nedaleké Březové. Chtěli jsme ty „válečky slámy“ které se váleli po polích válet dolů po silnici. Jen myšlenka. Zasmáli jsme se. V Březové jsme našli přejetou modrou ještěrku a zavřenou hospodu Pod Lipou na náměstí. Na Zelené louce, kousek nad náměstím, měli otevřeno. Místní dorostenecký klub kopané hrál dnes nějaký zápas a kulturmí sál nám tudíž byl k dispozici. Stejně jako slepičí vývar s drobením a s vajíčkem a hlavní chod guláš s těstovinama. Třikrát staroše a třikrát Pardál. To není reklama. A domů. Domů na hrad. Zpět do kopce. A pak večer, zase z kopce, autem k Václavovi IV, do čtvrté cenové, nic nového. Do Žebráku a Herold. Asi desetkrát, dohromady. A pak snad Peklo. Nebo snad zítra, začína být tma zima. Cestu nahoru na hrad či po schodech do podkroví domku, kde jsem žil s Děddem Jensenem si již bohužel nepamatuji. Tedy, nepamatoval jsem si ji ani to ráno. Nevím, zda jsme šli po silnici či snad zkratkou, prudce do kopce, kolem koz. Tak jako se uctívájí mrtví minutou ticha, chtěl bych si zde uctít tento večer, jehož konec se mi vypařil v minulosti jednou prázdnou stránkou. Touto stránkou bez textu, snad jen slovy prádno, se pokusím vyjádřím mé pocity. Tak tady to je: prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno prázdno ...a další den koupání v Pekle. Studená voda, ale když už člověk plaval, nebyla vůbec studená. Byla fajn akorát tak na koupání. Pak výlet na Žebrák. Ve studně jsme lovili korunové mince z místní studny – kulatým magnetem z CD mechaniky počítače. Pak do Žebráku, na autobus. Předtím do hospody, potom do místní restaurace. Na stěně nalepené mince, kamna stará několik století. Plzeň. A pak znovu autobusová zastávka Žebrák, Beroun, Nové Butovice. Civilizace. Ksakru, krása, zpět v Praze. Smutek. Děd Jensen chtěl domů, já ještě ne. Týnská, Templář. Tak jo a vůbec. Byl to hezký den. Tak tak jsem poznal Děda Jensena - teda, to byl ten krátký příběh. Má krásný život. Asi bych neměnil. Mám rád ten můj. Ale Děd Jensen žije snad jen ve snu....Tak co tomu říkáte? Sir Realista a Pravomil Křivohlavý: [zatím mlčí] |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Napsat autorovi (Občasný) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele. Addictive Zone Orbital Defender Game |