Drobné ruce

z růžového masa a záděrů

  ještě mi zbyla ta vzpomínka

byla jsem ještě docela malá

alespoň o dvě délky prodloužení kostí

kufřík s kreslením, který jsem brávala všude s sebou

matka tehdy číhávala po koupání

v puntíkovém koupacím plášti

na halí

aby bylo belí bez ukřičeného děcka.

Je pondělí

nejde už říci až zítra!

zas ulamuju nehty až do živého

vypadat co nejpokorněji

před Ní

klidně i pustit potnou šťávu

vykrvácet do bot

bude mít se mnou smilování?

bude další příště?

Bude zas mudrovat s třicetiletou převahou?

"Lev ve skoku, vpravo hledící, rozžavená tlama, jazyk vyplazitý, zlatá zbroj v červeném poli"

runy se v triádě semkly do naděje

ale plaménková orlice vyhnala psa pod stůl

syčením

(teď nevím, jestli karty neukázaly jen to

co chtěly oči číst)

...Janele, nebudu se za tebe modlit, modlím se jen za ty, kteří nemají naději

  Musíš, zkrátka, ikdyby žebrák měl na čertu rajtovat...

Jsem Rudolfovo číslo

které stále se stejnou trpělivostí

zkouší počítat různými způsoby

Až se zítra před Ní smrsknu

bude těžké vstát z rozžhavené židle

přejít vyprahlou řeku

k ulici mučednice

ve které bydlím.

...a pokračovat jakoby nic

s novým spolubydlícím

jeho meči ve skříni

a chrchláním astmatika

který kouří

...Až ti to zítra skončí...

Já vím, ty mi doneseš med

a knoflíky do duchny

ale...

já už si sebe třeba nebudu moci vážit

měla jsem si ty nehty raději okousat

potrestala bych se sama za hloupost

už dnes večer.