Po obloze pluje černý mrak,

blesk z něho sjede,

to snad odplivnul si drak,

ohnivá brázda temným nebem vede.

Starý hromosvod se na blesky těší,

nabíjí ho energií, on jí pak srší,

je-li jasno, cítí se jak za vozem pěší,

pookřeje jedině, když hřmí a prší.

To vytřeští svůj zakalený zrak,

rezavé tělo se v euforii chvěje,

mocný výboj, jak kouli vystřelil by prak,

rychlostí větru letitým kovem spěje.