Sedí kluci za námi
Minulost
Vesele si ťukají
Slyším
Budeme pít do konce zavírací doby
Slyším smích
Slyším
Ještě že sme v nonstopu
slyším
Artic Monkeys
Fluorescent Adolescent
Otáčím se do minulosti
Kluci odhazují bílé mraky
Z půllitru do popelníku
Aby si co nejrychleji se září ve tváři
Vychutnali to žlutozlatavé světlo
Na konci tunelu
Před námi
Budoucnost
Vrásky
obhroublé hlasy
po práci pivo a cigarety
bývalý underground
si povídá
„dneska si děláš buřta na vohni,
Ale vůbec to nejde vopéct
To není tim, že by se změnil voheň
Ale buřt
Je v něm šedesát procent vody.
Konstatuje
To když žereš buřta, tak vlastně piješ vodu.
Prohlížím si je.
život jím nezavidím
mohl bych být taky jedním z nich
kdybych chtěl
Ale
Stejně mám více než dobrý pocit
Když se naše oči setkají
a přes všechnu obhroublost
a rozdílnost
přátelsky si ruce podají
v tichu
v němž rozumíme si všichni
do toho
ukrutný nekontrolovatelný krkanec
jako námitka
zatroubil od toho podnapilýho
ve stavu besttíže
že ještě nekončí a bude pít
v tom odlepování od stolu se šibalsky zaradoval
že dobojuje tu válku kterou vyhlasil svýmu tělu
a že ho nebude poslouchat a že bude pít dál
než si ho po chvíli k sobě stáhla neuvěřitelná silná
gravitace stolu
Přítomnost
Sedím se svou holkou u stolu
Kam koukáš?
Jen tak
Doblba
To jako do mě?
Ne, ne,
Úsměv od ucha k uchu
od chucha k chuchu
V jukeboxu vystupoval Trabant
a mně startoval v břuchu.
Vzpomínáme jak jsme šli od řeky
Pod stromy a zelení
V noci
Po cestičce
„ bylo to jak z pohádky“
bludičky
Nám čarovaly zelenkavé světýlka
Až domů
Máš ráda básně ptám se pak
Asi....
Mezi tím
Nějaký časy
Ruka
Vlasy
Navíjí si secesi
Na prst
Vír do mysli
Pramen se narovnává
A teče zase sem
padá
„Podle mě je nejlepší básnička
písnička“
„A jakou?“
„já si pustím
Beatles“
„To jsem jednou s babičkou koukáme na televizi
A hrajou Elvise
„ a babička zkušeně“
To je ten....
Beatles !!!
Né!!!?
A tůhle nedavno jsme si pouštěli starý český oldies
Babičko nauč mě charleston
A babičku to nakoplo
Rozpohybovala těžký revma
A jela jak za mlada
Jiný den
Ráno
Probuzení
Za oknem strom
Rozzářený
Dívka leží vedle tebe
Zdálo se mi v noci
Hmm…..
že si mi to dělal krásně
a dlouho pusou
A pak jsme se dlouho milovali.
Probudila jsem se a přitulila se k tobě
A ty si mi řekl
mohla bys mi prosím udělat trošku místa.
Nátahl si na volný místo ruku a spal si.
Jo, meditoval jsem.
Spal jsi.
Ne.
Měl jsem zavřený oči.
To je podobný.
Pamatuji si
vždycky ses tak zachvěla.
Tak krásně jsi mi to dělal pusou
hmm
Mně se to málem povedlo rozzářit
Jen vypnout myšlenky
Bez myšlenek . Ticho
Dlouho jsme se milovali
Mně se to málem povedlo rozzářit
Hmm…tak krasně jsi mi to dělal pusou
Málem se mi to povedlo rozzářit
říkám
Hmm…tak krásně jsi mi to dělal pusou povídám!
Hele a co to bylo brzo ráno za ten řev?
Myslel jsem si,
že je to nějakej psychouš přeleze plot
a rozseká nás sekerou,
slyšel jsem nějaký držte už hubu
hodně zlostně
Já, to taky slyšela,
to byly vojáci
jejich velitel psychouš.
Ráno tady běhají okolo řeky
a dávaj se do kondice.
Na válku
kvůli míru
Tomu nerozumim.
To bys musela být má milá taky psychouš.
Chceš napít?
Otevírám pusu a ona mi nalejvá mlíko
Do pusy
Leje
Přelejvá
mm…mmm…dost…
Směje se…
„když si mi nic nepovídal….tak sem lila dál.“
Vypadám jak kdyby mi vytekla po bradě a krku
Bílá nevinná krev
Když mě obrací
V zrcátku, abych se podíval.
Jak vypadám
A když to vezmu do důsledku
Vidím tam někoho kdo umře na život
Ale na hezkej!
Rozhovor s vojákem
Kdyby byla válka a někdo ti vyvraždil celou rodinu
Neříkej mi
Že bys je nechtěl zabít!!!
Já ti řikám, že bys je chtěl zabít!
A komu bych tim pomohl?
Sobě nebo snad rodině?
No jo.
Gandhí by ti na to řekl,
že kdyby se měl uplatňovat zákon
oko za oko, zub za zub,
byli za chvíli všichni na světě
Slepí a bez zubů.
Setkání s bývalým spolužákem ve frontě supermarketu
Je to von
Ty jo ten se změnil
Čau
Čus
Ty jo dlouho jsme se neviděli
překvapení
Jak se máš a jak žiješ?
Jo
dobrý!
Podíval se na mojí holku
Dávala jídlo na pás
Společný úsmívání
Co povídat dál?
„A co ty?“
Odpověď zrovna projížděla na pásu
Oba jsme na ní koukli
A rozesmáli se
Balíček plenek pro děti
V tu ránu
jsme se parádně rozpovídali
očima a smíchem
Jako dvě malý děti
který už jsou dospělý
a šťastný
že můžou přivést na svět
další děti
„ kdo je další na řadě ?“
Zeptala se mě prodavačka.
Hodně nahlas jsme se rozpovídali
Ale prodavačka našemu nářečí nerozuměla
Tak jsem musel říct, že
„Já“
s úsměvem
a hle
rozuměla
a odpovídala
ale na to nejsou slova
|