Za oknem hvězda smutně pláče, na matné sklo slzy padaj, okení rám tiše skáče a skryté věci pokoj nedaj.
Jedna kapka po skle teče druhá vedle cestu hledá hloupě zírám v sedu, kleče, odtrhnout zrak mi vůle nedá.
Kapky tečou tiše, prudce, občas křivě, trochu dolu, jedna druhé drží ruce, němá krása, jak jsou spolu.
Asi němí, možná i nevidí a ve svém citu, v tom mokrém kroji, vyznávaj lásku, za ni se nestydí jak tečou spolu, tak jsou svoji.
I když maj strach a slunce se bojí protože pálí, svítí, hřeje, až se ty kapky v jednu spojí poprosím Boha, ať jim přeje.
|