|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Pracoval hlavně v noci, hnětl těsto, mačkal, mazli se s ním a z něho potom pletl housky, vánočky, válel rohlíky, sázel chleba do pecí, metal koláče, a někdy i kozelce, když byl sám a mohl se nerušeně exhibovat před sebou samým, protože v té pekárně na křížení dvou ulic visela zrcadla. Hory pečiva se tak leskly na stěnách, moučné modelky posedlé opálením žloutky. Venku klopýtali opilci z hospod domů a blábolili si sami pro sebe, vůbec všechno v tom městě bylo jako začarované, nikdo nebyl s nikým, bylo to město osamocených, ráj samotářů, peklo metařů večírků. A tak se jedné propletené, promačkané, uhnětené, uválené, umetané noci náš Pekař zamiloval. Ne že by zachytil ve vrážení pekáče dovnitř na stěně svou tvář, doba jezírka a rostlinek už pominula, ale při zamyšlení zabodnutého do stolu si uvědomil, že se nedívá do neurčitého bodu, nýbrž do zlatavě vypečené houstičky připravené k nakousnutí. Vzrušil se, protože si byl dobře vědom toho, že kdyby se s ní pomiloval jazykem, křupalo by to a bylo to teplé, voňavé, nadýchané kmínem. Zespodu upustil stavidla a ozvaly se střeva, provětral je. Houska. Zíral na ni a uvnitř se mu vnitřnosti zmítaly touhou, jeden orgán za druhým škemraly o propustku ven, drali se jeden přes druhý, chtěly obalit pečenou svým teplem a láskou. A v těch nehorších stavech těla si uvědomil, že nesmí. Je určena pro zákazníky, brzy ráno bude se všemi ostatními kráskami na pultech, bude prodána do otroctví chuti, ale jak je krásná! Nejkrásnější na stole, ve městě, na celém světě, v celém makrokosmu vymyšlených objektů uctívání. A on chce. Je připraven se jí klanět, olizovat jí spodek, kterým se dotýkala pekáče, kterým unikala před žárem pece, ale neunikla žhavosti plechu, cítit na jazyku prstíky kmínků, cucat kamínky soli, hladit se celým křupavým povrchem po břiše, hlasitě achichachat při dotecích pletených žebírek na nahém boku. Touha je silnější než ozvěna příkazů, přehlušuje ji jediným rozhodným pohybem ruky, sebráním Té jediné. Udělal to. Pomalu Ji vzal a vzrušeně, jak se tak cítí malí kluci při něčem nekalém v domě rodičů, si s ní sedl do kouta. Dělal Jí dobře. Hnětl jí měkké závitky, mačkal opálenou spodničku, mazlil se s jejími slanými bradavkami, válel se s Ní v mouce a kmínu, sázel Jí ohnivé polibky na obliny, smetl moukukmín na hromadu, utvořil piedestal jen a jen pro Ni, usadil Ji na vrchol a pak se rozepnul, nahmatal a celou Ji tento. Snědl.
|
|
|
