Jdu do terénu
nemám trému – na Verenu
mám pořádnou pifku…
Bral jsem si ženu
plnej vjemů, znal jsem cenu,
stál jsem o tu dívku...
Prej nemám nárok
jednou za rok za svou starou
na svou dcerku – vůbec…
Mám malorážku,
pro Natašku spoustu prášků
spolykal jsem – blbej trubec…
Peklem jsem prošel,
říkám ovšem, od kámoše
jsem tohle nečekal...
Neujdu trestu
znám svou cestu, pád i vzestup,
číše už přetéká…
Teď na mozkovnu
mířím té, co by mne k hovnům
spláchla i s papírem…
Do ní naperu
všechno, myslím jen na dceru,
slyším jen - zapírej...
|