STVOŘITEL Intr.: ...Už jsou mrtví-všichni chrabří bojovníci.Zabil jsem i toho podmořského hada,když spal na dně celého moře,však sevřel mě tak pevně..Ah,neunik jsem smrti-Teď mám andělská křídla a mohu létat jak chci.Ó radostná má duše! Jsem Anděl Ničitel;a proto také tvořím,mám obnovit tu život?A splést se jak kdys Bůh snad?!Fuj lidská ctižádosti a ty hnusný egoisme!Vy přirození zabijáci,tak pro vás umírají lidé.Co z toho popela zas vzejde?!!
-Povstalý z prachu ohořelých kostí. Povstal jsem,abych obnovil zas svět. Já poslední Cherubín naplněn zlostí, nad bitevním polem dávám se na odlet.
-Rozsévám popel, to co zbylo z apokalypsy. Jsem Anděl Ničitel Leviathan mi zlámal kosti. Rozsévám s větrem prach zbytků lidských kostí. -Hrstka popelu protéká prsty, fragmenty lidských osudů. Kdysi statná těla drolí se jak listy, jako listy starých odumřelých stromů.
-Vítr nese prach dálnou oblohou, pod mraky se odráží hory dutých torz. Kol jen věčná noc-občas někde zahřmí, zlověstný klid před bouří-čas nasycen válkou.
-Tak Perune poleť! A rozpoutej bouři. Tu která je schopná omýt celý svět. A já už se postarám o duše padlých válečníků. Ty musejí letět vstříc nekonečným dálavám...
-Rozsévám žal a smutek, který nikdo necítí. Rozsévám zmar a bolest, a nikdo je nevidí. Rozsévám ctnost a lásku, ať nikoho nemine. Přináším nový život, ať jednou zase zahyne.
|