Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Kniha Marie - Untied Relationshits
Autor: josefplatil (Občasný) - publikováno 31.5.2008 (02:42:22)
Hlas shůry : Dovolujeme si Vás požádat, abyste vypnuli své mobilní telefony a veškeré přístroje, které mohou vydávat zvuk a narušit tak atmosféru představení. Jménem ředitele divadla vám děkujeme. Přejeme příjemnou zábavu.

Poté, co se všichni diváci usadili, se v sále setmí a tma je neproniknutelná. Nenarušuje ji žádný svit nouzového osvětlení ani technická lampička zvukaře. V sále je absolutní tma, která nejde rozkoukatD. Po určité době (cca 30ti vteřin) začne zvonit mobil nějakou nepříjemnou avšak důvěrně známou znělkou. Diváci jsou neklidní, protože se domnívají, že je to jejich mobil, který narušil představení. Po chvilce šmátrání diváků v kabelkách a kapsách sak, se na jevišti cosi mění.

Nyní je jasné, že někdo na jevišti je. Zvuk mobilního telefonu je otravný. Dívka v noční košili rozsvěcí lampičku u postele, vstává, jde k divákům, přímo doprostřed, nutí je vstát a uvolnit jí místo a mobil nachází položený na zemi u nohou diváků, zvedá ho, mluví uprostřed diváků:

Esther: No ahoj... promiň... jasně, že jsem ho nezvedala... nemohla jsem ho najít... to víš, že mě budíš.. spím... Víš co? Přijeď ráno a promluvíme si o včerejšku.... Taky mě to mrzí... Tak čau..DD

Dívka vystupuje zpět na jeviště lehá si na postel a pokračuje ve spánku. Tma

Bodové světlo: Na scénu přichází Jacques ze dveří na proti jevišti, odkud přišli diváci, s kufrem na kolečkách. Očividně jde na lehko. Působí tak, jako lidé na dovolené, kteří jedou na fakultativní výlet na poušť. Veškerá prosluněná nálada je však v jeho výrazu tváře. Je oblečen elegantně - bílá košile s tenkými černými proužky, černá vesta, výrazný pásek s nápisem BOSS, černé kalhoty, lesklé kožené boty

Jacques: (pobrukujíc) I am just a new bow, a stranger in this town. Where are all the good times. Who’s gonna show this stranger around? Ooooh I need a dirty woman. Oooh I need a dirty girl.P

Jacques přichází po schodech vedoucí na jeviště, kde svítí část restaurace (stůl s místem pro čtyři strávníky).D Posadí se, otevírá kufr, vytahuje noviny USA Today, což ví jenom ti, kteří USA Today někdy četli a vědí, že je na poslední stránce počasí. Diváci tak vidí jen začteného Jacqua.

Přichází Esther (černé dlouhé šaty na patentky, vlasy svázané do copu, brýle)

Esther: Je tu volno?
Jacques: Oui, bien sûr :
Esther: Prosím?
Jacques: Hmm...

a sedá si naproti Jacqovi. Jacques je očividně začten a nevěnuje jí pozornost.

Přichází LeroiD ve sportovním tričku s číslem 39 na zádech, s červenou baseballovou čepicí a sedá si vedle Esther, takže je v jejím zákrytu. Dívá se po Jacqovi a když naváže oční kontakt s Esther tázavě se gesty ptá, co je ten naproti zač. Esther lehce pokrčí rameny na znamení, že neví. Jacques se stále věnuje čtení. Rozkládá noviny tak, že zabírají většinu stolu. Esther se dívá na prsty. Leroi, který sedí vedle ní se otáčí tak, že má nohy pod stolem, ale čelem je natočený k Esther. Pokládá ruku na opěradlo její židle. Nadechuje se.

Přichází Lucy jako servírka s kávou. DD

Lucy: Dáte si kafe?
Leroi: Teď ne, zrovna jsem se jí chystal něco říct a tys mi do toho skočila.
Esther: Já bych si kafe dala.
Lucy: Dáš si to co tu mám, nebo chceš něco extra?
Leroi: Nalej jí to kafe a zmiz.
Esther: Dám si extra silnou dvojitou kávu s mlékem a cukrem.
Leroi: Tak už běž.
Esther: A ještě minerálku. DDD

Lucy odchází. Leroi opět dává ruku na opěradlo Esteřiny židle, opět se nadechuje, když v tom přichází Lucy s tácem. Nejprve pokládá minerálku a když se snaží umístit na stůl (kde jsou částečně noviny Jacqua a plná hromada nevyřčených slov) i kafe, zvrhává minerálku na Leroie.

Leroi: Krávo blbá.
Esther: Tak se na ní nezlob, vždyť to brzy uschne.
Leroi odchází s Lucy mimo scénu.

Jacques: (vzhlédne, dívá se po Esther a spíš pod fousy si pobrukuje) Will some woman in this desert land. Make me feel like a real man. Take this rock and roll refugee. Oooh babe set me free.... Oooh I need a dirty woman. Oooh I need a dirty girl...P (Opět se začte do novin)

V okamžiku, kdy Jacqua opět pohltí noviny se na něj začne dívat Esther.

Po chvíli chvíli přichází Leroi s velkým mokrým kolem v rozkroku.

Leroi: Kráva blbá.
Esther: To jsi už říkal. Myslím, že by ses k ní tak neměl chovat.
Leroi: To je jedno. Každopádně včera jsem ti volal.
Esther: Probudils mě, víš o tom?
Leroi: Nechtěl jsem. Leželo mi v hlavě cos mi řekla.
Esther: Jak jistě víš, tolik jsem ti toho zase neřekla. Navíc jsem to ani nemyslela vážně.
Leroi: A jak jsi to teda myslela?
Esther: Domnívala jsem se, že to vyřeší rozhovor, ale skončili jsme zas tam co minule. Nemyslím si, že to vyřešíme právě teď a tady (ukazuje na Jacqua) Nechce se mi o tom teď mluvit, ale vím, že se to samo nevyřeší.
Leroi: A co se má vyřešit? Co furt řešíš?
Jacques dopíjí kávu, skládá noviny, dává tři dolary na talířek, zvedá se, bere kufřík a odchází. Na židli leží peněženka. Esther si toho všímá, bere ji ze židle a dobíhá Jacqua, který míří ke druhým schodům z jeviště. (jako by jedněmi schody přišel do restaurace a druhými odcházel.) Na levé otáčivé plošině je ulice - lampa a zeď.

V tuto chvíli přichází udržbář v montérkách, s nástroji kolem pasu se seřízlým prknem (cca 2m dlouhým). Přichází k jedné ze stěn divadla a hlasitými údery přibíjí prkno hřebíky.

V tu samou chvíli, kdy údržbář zatlouká hřebíky, dává Esther Jacqovi zapomenutou peněženku na schodech na jeviště, usmívá se. Jacques vytahuje mobil, cosi píše a odchází za závěs.D

P Ř E S T A V B ADD

Esther se vrací od schodů kolem plošin, kterými postupně otočí. Nejprve na levo otočí s ulicí a divákům se tak naskytne pohled na ložnici Leroie (sedí na posteli), poté otočí s plošinou restaurace, na jejíž druhé straně je ložnice Leroie (stojí na posteli a přibíjí plakát na zeď - mapu Evropy).




Zatímco si Jacques vybaluje věci (knihy na poličku, notebook na stolek před postelí, deník do šuplíku) sedí Leroi na posteli a ohýbá kšilt své kšiltovky. Hází ji pryč z dosahu, vstává, chodí nervózně po pokoji (levé ložnici). Sem tam si prohrábne vlasy. Když už má Jacques vybaleno, otevírá notebook a bodové světlo, které míří na jeho ložnici, zhasíná, takže je ozářen jen světlem displaye. Sedá si napostel a opírá se o zeď.

Příchází Esther.

Leroi: Kdes byla?
Esther: Šla jsem mu dát jeho peněženku.
Leroi: Můžeme si teď promluvit?
Esther: Nemyslím, že to k něčemu povede.
Leroi: Takže ty už mě nemiluješ?
Esther: Milovat? Nevím, jestli jsem tě někdy milovala.
Leroi: Jak tohle můžeš říct. Vždyť se známe od střední školy? Chodíme spolu už kolik let...
Esther: Ani nevíš kolik přesně.
Leroi: Šest let?
Esther: Včera to bylo přesně sedm..
Leroi: Proto jsi tak naštvaná? Že jsem zapomněl na výročí?
Esther: Nemluv jako bychom byli svoji.
Leroi: Tak proč jsi naštvaná?
Esther: Nejsem naštvaná. Jen mi připadá, že to nikam nevede.
Leroi: Jak nevede? Kam by to podle tebe mělo jít?
Esther: Nevím.
Leroi: Tak to je vtipné. Ty něco chceš, ani nevíš, co to je.. a vyčítáš mi, že ti to nedávám.
Esther: Přesně tak. A teď už bys měl asi jít. Jsem unavená.

Leroi otáčí s levou (Estheřina) a pak s pravou (Jacqova) plošinou. V levo je teď ložnice Leroie a v pravo pokoj Lucy (leží v posteli). Leroi přichází k Lucy.

Lucy: To bylo od tebe dneska hnusný, abys věděl.
Leroi: Myslíš to v restauraci?
Lucy: Jo. Udělal sis ze mě fackovacího panáka.
Leroi: Vždyť jsem se tě ani nedotkl..
Lucy: Ještě to tak. Stačilo, že jsem pro tebe byla jen nepříjemný hmyz. Připadala jsem si jako komár, který tě bodl, když jsi ji chtěl svést. A jsi naštvaný, že jsem ti to překazila.
Leroi: Dobře víš, že jsem se s ní chtěl usmířit. Jenže jsem tam s ní byl poprvé po dlouhé době osamotě, abych jí to mohl vysvětlit.
Lucy: Nemyslím, že chtěla něco vysvětlovat. Leroji, ty jsi pořád buď jen tady (ukazuje si na hlavu) nebo tady (ukazuje na rozkrok). Ale nikdy jsem tě s ní neviděla, že bys používal tohle. (ukazuje na srdce).
Leroi: Myslíš na prsa?
Lucy: Nezlehčuj to. Kdykoli, když ti něco říkám a ty mi na to řekneš něco takového, připadá mi, že to k tobě nemůže dolehnout přes ten smích.
Leroi: Ne, promiň. Já to tak nemyslel. Někdy nad tím, cos mi řekla uvažuju celé hodiny.
Lucy: Proč mi to ale nedáváš nijak znát? Jak mám vědět, že si to bereš k srdci, když mi to nedáváš najevo? (po chvíli Leroiova mlčení) No nic. Jdu spát. Zhasni, když už jsi u vypínače.

Bodové světlo zhasíná. Leroi odchází do svého pokoje. Otáčí s plošinami. K divákům je teď čelem ložnice Jacqua, který leží na posteli a píše smsku a Esther, která „spí“ - převaluje se, čechrá polštáře..vše v šeru.

Zvuk příchozí smsky.

Esther se posadí na posteli a hledá mobil. Leží uvnitř konferenčního stolku.(takže diváci vidí, že svítí, ale Esther ne). Esther hledá všude kolem, na poličce, za postelí, až jí napadne si zavolat z pevné linky) mobil se rozezvučí nepříjemným zvoněním (nám důvěrně známým z první scény). Najde ho. Chvíli čte. Položí ho na stůl a dívá se na něj. Zhasíná lampičku. (...) Rozsvěcí. Bere mobil. Chvíli píše. (Jacques mezitím zavřel notebook a je ve tmě).

Bzzzz. Zvuk vibrace mobilu.

Jacques šmátrá po mobilu. Píše.Světlo z displaye dopadá na jeho tvář.

Zvul přicházející smsky.

Esther po dočtení zprávy prozvání Jacqua a oba otvírají notebooky. (Jacques ho jen otevírá, Esther ho zapíná).

Po chvíli se ozve známé: Aou ICQ.

Rozsvítí se plátna nad ložnicemi, na kterém je vidět typické prostředí windows s puštěným ICQ.

Estherlicia
Authorization Request
Please authorize my request and add me to your Contact List. Estherlicia ICQ#: 1725394301D

JacqAss:
:-)

Estherlicia:
Necháváš první krok na mně?

JacqAss:
Ahoj. Nedalo mi to a napsal jsem ti.

Estherlicia:
Všimla jsem si.

JacqAss:
To byl tvůj kluk, bratr nebo kolega?

Estherlicia:
Proč se ptáš?

JacqAss:
Šel na tebe dost tvrdě.

Estherlicia:
Však jsem mu nedala nic zadarmo.

JacqAss:
Ale stejně... Přišlo mi, že jste si oba chtěli něco říct..

Estherlicia:
..a neřekli. Není co.

JacqAss:
Tvářila ses, jako by tě nezajímalo co ti říká.

Estherlicia:
Nechce se mi o tom teď mluvit.

JacqAss:
A o čem se ti chce mluvit?

Estherlicia:
Teď už asi o ničem. Jsem unavená. Jdu si lehnout. Díky, žes mi napsal. Ta zpráva byla vtipná.

JacqAss:
Dík.

Estherlicia:
Byla vtipná tím, jak naprosto mimo šla. Dobrou.

JacqAss:
Jak mimo?
(Message was sent offline)D

Ráno. Nasvícení barvy slunce po ránu.
Restaurace. (přestavba vzniklá otočením obou ložnic)
U stolu sedí Jacques a čte noviny

Lucy: Kávu?
Jacques: Díky. Mohl bych si taky něco zakousnout?
Lucy: Můžu ti udělat nějaké tousty. Ještě něco?
Jacques: Přisedla by sis? (úsměv)
Lucy: Proč?
Jacques: Rád bych se tě na něco zeptal.
Lucy: Udělám ti ty tousty a pak ti dám pět minut.
Jacques: O.K.

Po chvíli

Lucy: Chceš k tomu kečup?
Jacques: Chci k tomu tvou společnost.
Lucy: Na co ses chtěl zeptat?
Jacques: Ty jsi Leroiova sestra?
Lucy: Jo, proč? (přisedává si)
Jacques: Choval se k tobě dost mizerně.
Lucy: To on vždycky, když mu něco nejde podle plánů.
Jacques: A jaké má plány?
Lucy: Chtěl by se co nejdřív oženit.
Jacques: Není to moc brzy?
Lucy: Typla bych tě na Francouze, takže ti to řeknu polopatě: tady u nás se se svatbou docela pospíchá a všichni to berou.
Jacques: Jsem Francouz, ale nechápu proč?
Lucy: Zeptej se rodičů, proč tě porodili jako Francouze.
Jacques: Však víš, jak to myslím...
Lucy: No jo.. Prostě tady u nás to jde většinou až po svatbě. Proto na to Leroi tak spěchá.
Jacques: Aha.
Přichází Esther. sedá si na místo jako minule.

Jacques: Ahoj Estherlicio.
Esther: Šššš.

Přichází Leroi. Jacques se začítá do novin.

Leroi: Á, náš známý ze včerejška. Jsi rád, že ti tady moje kočka přinesla peněženku.
Jacques: Jsem jí nesmírně vděčen.
Leroi: A ty jsi odkud, z Kanady?
Jacques: Ne, z Montpellier.
Leroi: (...)
Jacques: Z Francie.
Leroi: Takže Frantík? Žabožrout?
Jacques: Přesně tak.
Leroi: A co tě zaválo sem?
Jacques: Studium.
Leroi: Jaké?
Esther: Nevyptávej se ho tolik. Třeba ti to všechno nechce jen tak vyklopit... .
Jacques: Rád odpovím na otázku. Jsem tu na rok na stipendijním pobytu a mám tu z úkol napsat a nacvičit svou hru.
Leroi: Jo táák, umělec...
Esther: Něco se ti na tom nezdá?
Leroi: Né, já jenom... proč teď, proč sem?
Jacques: Pohádal jsem se s tetou. Řekl jsem jí, že jsou všichni Američané tupí a hloupí, nudní a šedí a neznají nic než sebe. Tak mi zaplatila polovinu nákladů, abych sem jel a zjistil jak to skutečně je.
Leroi: A jak to je?
Jacques: Zatím nevím, včera jsem teprve přiletěl. Musím ale už jít. Hezky se tu bavte. Povinnosti volají.

Estherlicia:
Jé ahoj. Promiň, že jsem byla včera tak nevrlá, ale byla jsem strašně unavená a nemohla jsem si neustále přípomínat toho vola tím, že o něm budu mluvit.

JacqAss:
Jo tak. A já si říkal, že jsi nějaká odtažitá.

Estherlicia:
To jsem. Ale já jsem odtažitá vůči všem.

JacqAss:
Ráno jsem se bavil se ségrou Leroie. Řekla mi, že Leroiovy nejde vše podle plánu.

Estherlicia:
Jakého plánu?

JacqAss:
Svatba, sex, děti. Řekla mi, že čekáš až po svatbě.

Estherlicia:
No samozřejmě. Jenom nevím, jak ti to mohla jen tak říct mezi kávou a toustem.

JacqAss:
Sám se divím té vaší americké otevřenosti.

Estherlicia:
Ráda bych se vrátila k té smsce, kterou jsi mi poslal. Zas tak vedle to nebylo. Já od něj asi jen nedokážu odejít. Připadá mi, že mi něco schází, ale nevím co přesně. Tuším, co mi chybí, ale čím dál tím víc vidím, že mi to on nemůže dát.
JacqAss:
A co to je? Co ti tolik chybí?

Estherlicia:
Chybí mi rozhovor.

JacqAss:
A nebylo by lepší nečekat od vztahu naplnění potřeb?

Estherlicia:
Nehledala jsem "naplnění potřeb".. žádný vztah neni ideální, vždycky jsou věci, na čem se ty dva neshodnou.. je pak jen na tobě, aby sis uvědomil, jak moc ti to vadí a jak moc jsou ty věci pro tebe dùležitý...

JacqAss:
Pro mě je například rozhovor důležitější než sex.

Estherlicia:
To jako fakt?

JacqAss:
Musím už jít.

Estherlicia:
Opravdu?

JacqAss:
Opravdu.

Estherlicia:
Tak se měj pěkně.
(message was sent offline)

V restauraci

Leroi: Tak co? Jak ti jde to tvoje drama.
Jacques: Dělám na tom už dva měsíce a zatím nic.
Leroi: Nic? Vůbec nic? To se dívím... .
Jacques: Já ani ne. Chodím do muzeí a galerií a ještě jsem ani neobešel všechny. Možná to drama stvořím za jednu plodnější noc na konci pobytu.
Leroi: Možná tě ale právě poslední noc vůbec nechytne inspirace a budeš v loji.
Jacques: No co se dá dělát. Podle Syda Fieldse je každá stránka textu jedna minuta na prknech, které pro mě toho teď moc neznamenají.
Leroi: Takže potřebuješ 90 stran? A kolik máš?
Jacques: Včera jsem napsal čtyři.
Leroi: Dobré čtyři minuty, ne? A kolik máš celkem?
Jacques: Osm.
Leroi: mmm....tak se zeptej kohokoli tady v kavárně na námět. Tohle místo... to je přímo epicentrum námětů.
Jacques: Tak to zkusme.
Leroi: Hej, Lucy. Pojď sem a poraď tady Jacqovi s námětem.
Lucy: Napiš o tom, proč je tak těžké vyjít se sourozenci.
Jacques: Na to nemusím psát drama. Stačí ti odpověď jednou větou?
Lucy: Sem s ní.
Jacques: Problémem sourozenců je ve špatném nastavení úhlu pohledu. Když se díváš kolem sebe, určitě máš s Leroiem nejvíc společného. Když by Leroi nebyl tvůj bratr, ale kamarád, určitě bys s ním hned chodila, protože si jste víc blízcí, než s kýmkoli tady.
Lucy: Musím se jít starat o zákazníky.
Leroi: Takže to na námět nezafungovalo?
Jacques: Non. Zkustíme to jindy.
A zatímco se Jacques snaží uvařit drama z vody, Esther si píše ve svém pokoji do deníku. V okamžiku, kdy dozní poslední věta, se Esther zvedá ze své postele a jde si sednout na konec jeviště k divákům. Předčítá:

Esther: Můj milý deníčku. Nikdy jsem si nepsala deník víc jak tři dny. Vždycky jsem napřed napsala jako první jeden dlouhatánský zápis. Druhý den jsem jakžtakž navázala na předchozí zápis, kde jsem si vysvětlila,co jsem chtěla, ale nějak se mi nikdy nedařilo chytnout na podruhé slinu, takže jsem jen většinou stručně zopakovala co mi uvízlo v hlavě. No a třetí zápis? Ten byl vždy jen výkřik do tmy. Rozhodla jsem se, že se musím vypsat z pocitů, které prožívám. Je jich už tolik, že musím rychle začít, aby mi nepraskla hlava.
Tak tedy: Je tomu už tři měsíce, co se v mém životě objevil z čista jasna jeden Francouz. Myslela jsem si, že to bude náfuka, ale naštěstí jsme si hned zezačátku vyměnili čísla, takže jsem měla možnost na ICQ poznat, že pod tou krustou namyšlenosti je to celkem roztomilý kluk, který se mi líbí a ještě si s ním rozumím, jako jsem si nikdy s nikým nerozuměla. Jenže potíž je v tom, že si sice každou noc až do dvou do rána píšeme a rozumíme si, jenže ráno v kavárně, je to zas ten všeználek, co tak rád druhým dokazuje, že je nad nimi. Dvakrát jsme spolu šli do muzea, ale bylo na něm vidět, že ho spíš zajímá každý exponát, než já. Pláču nad rozlitým mlékem a přitom jsem už šest let zadaná (teda sedm a 3 měsíce)... . Leroi mi přijde tak odlišný od Jacqua... Jenže s ním se to má tak, že... ani nevím. Příští zápis snad bude veselejší.. ... ještě bych chtěla dodat, že se mi líbí, ale nepůsobí, že by se chtěl nějak citově vyjádřit, když se ocitneme sami... Třeba mu opravdu jde jen o to muzeum... Nevím. Do hlavy mu nevidím...a jen se trápím...

Vskuvka Marušce

Jenom tak na okraj, Maruško. Právě jsem si na dvě hodiny zdříml mezi pátou a sedmou. Zdálo se mi, že s tebou čekám na nádraží, když v tom mi nějaká spolužačka říká, že už to jede. Běžím na vlak, který mi ujíždí. Zvláštní pocit, vidět ujet vlak, který mě měl někam odvézt s pocitem, že jsi v něm a tys mi ujela. Možná mi měl sen ukázat, že bych jen neměl stát a čekat...a měl bych se konečně rozhoupat. Rozhodně v tomto snu vidím víc aktivizující poselství, než když se mi zdálo, že jsme spolu v divadle, ale mám oči jen pro tebe, tak si nevšímám, že herci už začali hrát. Vlastně oba ty sny spolu souvisí pokřiveným vnímáním času. Jako bych měl pocit, že je ještě dost času... . Možná bys mi mohla během dalších snů vysvětlit, když už jsem pevně rozhodnut vyrazit, jak mám postupovat. Která cesta je ta nejlepší.
Psaní deníku je vždy velmi těžké. Nejen pro Esther, ale leckdy i pro mne. Dal jsem si závazek, že budu psát každý den bez ohledu na události kolem. Možná jsem se na svůj vnitřní svět zaměřil proto, že se mi nechtělo psát o tom, co jsem dělal, ale jak jsem se při tom cítil. Dokážu si představit, jak sedím nad prázdným listem a nemám co psát. Jenže tato představa nikdy neměla předobraz v realitě. Vždy, když stojím nad nezávazným prázdným papírem, který nebude nikdo hodnotit, mám už připravenou větu, která mi zní v hlavě. Tak kdo je potom autorem? Já, nebo jsem to jen zaslechl. Podle mne, cesta spisovatele ke snadné knize vede právě zapsáním toho nekonečného diktátu vědomí, ve kterém spolu bojují „Co bychom měli“ a „Co bychom mohli“., opodál stojí „Myslel jsem to jinak“ a jeden z těch nejvlezlejších diktujících je „Co ten tím vlastně myslel“.

Zanechali jsme postavy po několika časových skocích zcela osamotě. Jak je možno vidět z předchozích scén, ač se odehrávají bez větších úprav jeviště, uplynuly mezi prvním a posledním rozhovorem již tři měsíce. Za tu dobu se Leroi z Jacquem zkamarádili, i když Leroi neví, že si jeho dívka s ním píše každý večer a nalézá v tom onen rozhovor, po kterém tak toužila. Tím, že se dostává k hlavnímu zdroji potěšení mimo vztah se postupně těžiště jejího zájmu posouvá od Leroie, kterému občas řekne [L rua]pod dojmem z Jacqua. Přesuňme se tedy na ICQ za JacqAssem a Estherliciou, kteří si po nějaké době neustálého nočního rozhovoru přes internet rozhodli narušit tu neosobní vrstvu, která se vytvořila kolem jejich duše.D

JacqAss:
Připadáš mi v posledních rozhovorech trochu odtažitá.

Estherlicia:
Vlastně ani nevím, jak začít. Zdá se mi to trochu moc moderní, takhle si psát o mých citech. Připadá mi to trapné a trochu sobecké. Jen tu sedíš a čteš mé pocity, neslyšíš můj hlas.

JacqAss:
Tak se se mnou sejdi třeba zítra ráno.

Estherlicia:
To bohužel nepůjde. Mám toho zítra skutečně moc.

JacqAss
Tak přijď teď. Je teprve deset večer a bydlíš o pár bloků vedle.

Estherlicia:
Sama jsem si o to řekla. Vadilo mi neosobní ICQ a teď to mám. Stav se pro mě. Nerada bych zabloudila.

Jacques vstává z postele, bere si kabát, přechází přes prostor mezi plošinami (ložnicemi) a překvapená Esther říká:

Esther: To už jsi tady? Nějak rychle ne?
Jacques: Vzal jsem to zkratkou.
Esther: Aha, ale já se ještě nestihla převléknout...
Jacques: Na, tady máš můj kabát. Vezmi si ho.
Esther: Půjdu si aspoň odskočit, než půjdu k tobě.
Jacques: Ok. Počkám tu.

Esther se odchází převléknout za zeď ložnice, Jacques se dívá po knížkách na poličce. Bere jednu do ruky, sedá si na postel a čte si. Příchází údržbář s dalším prknem, které přibíjí k tomu již přibitému. Když dobije, jde kolem Jacqovi ložnice a otáčí plošinou tak, že se nám naskýtá pohled na koupelnu. Typická koupelna dívky, která dává víc peněz do vzhledu než do obsahu. Esther, která měla při příchodu Jacqua rozpuštěné vlasy si je právě zčesává do copu a přes bílou noční košily (je obrácena zády) si bere černé šaty, ty které zatím měla vždy na sobě v restauraci.


Vsuvka Marušce II

Něco jiného, je potkat se múzou a vyposlechnout si náměť. Něco jiného je využít mého neustálého myšlení na tebe, jako nevyčerpávající se zdroj motivace psát. Kdykoli si na tebe vzpomenu, naplní mě to novou chutí tě v úterý překvapit tím, že větší část drama už je napsána a za tři až pět týdnů můžeš ochutnat z plodůD mého stromu.
Toto ráno, po dvou hodinách spánkuDD, je prosluněné. Proto záleží na tom, jak vstaneš. Když sluníčko už od rána čile svítí a rozradostňuje probuzené, tak svítí celý den s radostí. Naopak když je den plný mlhy a sluníčko ne a ne vylézt, nevypadá to, že někdy vyleze. Troška serotoninu, vyplavená sluníčkem má podobný účinek, jako endorfiny, které zas ve mne vyplavuješ ty pouhou vzpomínkou na tu památnou větu: „Ráda bych si od tebe něco přečetla a nahlédla do tvé duše.“ Snadněji, než ucelenou myšlenkovou konstrukcí, která by ti mě přiblížila ve vší celistvosti, to snad ani nejde.

Ejchuchů
Esther: (sama k soběv zrcadle) Víš co tohle setkání znamená pro něj a co znamená pro tebe? Nechci mu zavdat jedinou příčinu, aby se domníval, že o něj stojím jinak, než v rozhovoru. (...) Je milý.. (...) Vypadá dobře (...) Nevadí mi. (...) Každopádně si s ním jdu jen povídat o tématech, která se mi těžko svěřují neosobnímu stroji. Nedokážu si ho na druhé straně představit tak živě, jako když tu je teď vedle v místnosti. (...) Stál by za hřích..(...) Proč mě jen ve spojení s ním napadlo slovo hřích? Copak dělám něco špatného? (...) Jdu za ním, protože doma zažívám pocit otevření jen při psaní deníku a při rozhovoru s ním. (...) Ne, to jsem tak nemyslela. Rozhodně si s Jacquem... totiž s Leroiem rozumím. Jenom si teď musím s Jacquem o Leroiovi promluvit. Třeba to nějak vyřeší. Možná tím, že si z něho udělám svou vrbu, ho zbavím choutek a bude mým kamarádem, i když si teď myslí něco docela jiného.

V průběhu jejího monologu přichází Jacques a listuje v jejím deníku. Zamyšleně si čte. Když se monolog blíží ke konci Jacques mizí za stěnou (ukládá deník na místo) a otáčí plošinu. Opět se ocitáme v ložnici Esther, kde Jacques opět sedí na posteli, není na něm ani trochu vidět, že četl její deníkD, ve kterém zjistil, že k němu cítí určité rozporuplné sympatie a existuje velká část Esteřiny osobnosti, která ho přijímá takového jaký je. Jacques se tedy může nepozorovaně pousmát, ale nesmí to ani letmo zahlédnout Esther a nesmí při tom vypadat jako debil.

Esther a Jacques tedy přecházejí z jejího bytu do Jacqova.

Jacques: (za chůze) Mohla bys u mě klidně přespat.
Esther: To nebude nutné, zas tolik toho na srdci nemám. Stačí mi krátký osobní rozhovor, kdy se mohu dívat tomu druhému do očí.
Jacques: A co máš vlastně na srdci? Melanom?
Esther: (odsuzuje ho) Teď jsi úplně jako Leroi. [Leroj]
Jacques: Vadí ti na něm něco?
Esther: Vadí.
Jacques: A co?
Esther: Popravdě. Připadá mi, že si sice povídáme, ale stále zůstáváme na povrchu.
(Jacques si sedá na postel)
Jacques: Posaď se.
Esther: Ne, promiň, ale nemůžu.
Jacques: Proč ne?
Esther: Přijde mi to divné, přijít k tobě poprvé, v deset večer a hned si sednout na postel.
Jacques: Ale je to tady jediný kus nábytku...
Esther: Vidím.
Jacques: Tak si můžeme sednout na zem.
Esther: A o tom právě mluvím celou dobu. To mi vadí na Leroiovi. Tak trochu spolu přes den bydlíme a všechny ty provozní otázky jsou tak zahleňujícíD, že se leckdy během celého víkendu nedostaneme ani náznakem k něčemu osobnějšímu. Je to jako bychom si neustále celé rande domlouvali co budeme dělat to další a nezbyl čas na to prožít právě to konkrétní rande, tu přítomnost. Ale na zem si sednu. Ta je neosobní jako rozhovory, které jsem s ním vedla.
Jacques: Nespotřebovávej tedy čas na to, že chceš mluvit, ale vylij to ze sebe. Čekám.
Esther: Víš, pár věcí jsem ti po internetu neřekla. Pár důležitých. Úzce to souvisí s mým duševním rozerváním.
Jacques: Pokračuj.
Esther: Úzce to souvisí s tím, že nejsem schopna lásky. Pak mám menší problém s přeorientováním... Zašla jsem za svou nejlepší kamarádkou a když jsme byly už trochu uvolněné alkoholem, jsme se políbily.
Jacques: Ááááh.
Esther: Nevtipkuj. Teď to myslím skutečně vážně.
Jacques: Dobře. Budu mlčet dokud se mě na něco nezeptáš.
Esther: (se zamračí) No dobře.(...) Políbili jsme se a mě se to líbilo. Najednou jsem cítila jak přesně dostávám to, co jsem vždycky chtěla. Zůstávala na povrchu, nesnažila se mi jazyk narvat do krku, ale přesto každý vzruch, který mi poskytla svými rty, ve mne hluboce a silně rezonoval. Tak silně, jak se nikdy Leroi [Lerua] ani nepokusil. Připadala jsem si rozechvělá a zcela poddajná. Jako bych díky jejím lehkým dotykům zvláčněla. (Dívá se při tom na nehty, mluví spíš sama k sobě, než k Jacquovi) Jenže nejhorší na tom je, že si díky tomu teď připadám frigidní a ne lesbická. Nenašla jsem v sobě po této zkušenosti nějakou lesbičku, která by zavrhovala muže jako zdroj potěšení...
Jacques: Na mé líbání si nikdo nestěžoval.
Esther: A to je další věc, která mi vadí na vás mužích. Vždyť vy se jen neustále přeceňujete a vychloubáte.
Jacques: Já se nevychloubám. Jen konstatuji, že si na mě žádná nestěžovala. Připadá mi, že si to celkem užívají.
Esther: Zní to hezky, ale kolika dívkám jsi někdy řekl, že líbají mizerně? (...)
Jacques: To zabolelo.
Esther: Však jsem to taky tak zamýšlela, aby ti trochu spadl hřebínek. Uvědomuješ si, že duševně zdravá většina lidí nepřijde do místnosti a nečeká, že se na ní všichni podívají?
Jacques: Jak kdo. Znal jsem jednoho terapeuta, Julius se jmenoval, který měl diskusní skupinu a v rámci té tam byla jakási Rebecca, které bylo tak třicet a stěžovala si, že když přijde do restaurace, už lidé kolem nepřestávají jíst. A kvůli tomu pocitu vyhazovala spoustu peněz za terapii, aby jí to přestalo vadit.
Esther: Víš, já prostě sama sebe neidentifikuji jako vázu. Pěkná na povrchu, ale duá uvnitř...
Jacques: Proto nosíš ty černé šaty, které dávají vyniknout../
Esther: /Vyniknout mým malým prsům a a bezkrevné postavě.
Jacques: Nevšiml jsem si, že máš malá prsa. A nepřijde mi to zas tak důležité.
Esther: Takže to je důležité?
Jacques: Zvolil jsem špatná slova. (...) Na velikosti nezáleží.
Esther: To říkáš jen tak. Vždyť se na mě podívej. Čeho sis na mě všiml jako prvního.
Jacques: Očí.
Esther: No právě... Zapůsobila jsem na tebe vůbec v té restauraci nějak jinak než jako intelektuálka, co čte Svět jako představuD, která se ti hodí k tvé pseudointelektuálské povaze.

Jacques: Uznávám, že jsem si tě někam zařadil a když to po mě tak chceš slyšet. Na velikosti prsou záleží...
(sahá ji na prs)
Esther: (vyplašená a překvapená se dívá Jacqovi do očí)
Jacques: To ale neznamená, že nemůžeš cítit touhy a zažívat rozkoš. (přibližuje se k ní, aby ji políbil)
Esther: (Už už to vypadá, že se políbí, obličeje se přibližují. Esther se podívá na jeho rty a zpět do očí a ucukne, vstane a odchází)
Jacques: Co jsem udělal špatně?
Esther: (odcházeje)Ty nic, to já. Myslela jsem si, že jsi z nějakého důvodu spíš na slova, než na skutky. Trefím sama.
Jacques: Tak se zas potkáme na internetu...
Esther: Možná... (už je pryč)

Jacques bere deník z poličky, sedá si na postel, píše a mluví k divákům.
Jacques: Samozřejmě, že vím, kde jsem udělal chybu. Myslel jsem si, že jí dokážu její atraktivitu tím, že ji dokážu, že mě přitahuje rozhodným činem ji svést. Připadala mi, že to v ten okamžik chtěla víc než já. I když jsem byl tím inicátorem, přesto mi připadalo, že je to hlavně její touha, kterou já jen přišel nasytit.D

Restaurace. Leroi sedí blíž k divákům. Přichází Jacques.
Leroi: Ahoj JackuD
Jacques: Ahoj Leroi. Kde máš Esther?
Leroi: Netuším.
Jacques otvírá noviny a čte si.
Vejde Esther. Má rozpuštěné vlasy (poprvé za celé představení) Přichází k Leroiovi a „vlepí mu hubanec“ až to mlaskne. Jacques to po očku od novin pozoruje. (Vidí, ale nechce být viděn. Chce být informován, ale nepovšimnut.) Je ale jasné, že to po včerejšku dělá Esther hlavně kvůli Jacqovi. Snaží se mu posadit na klín. Nikdy před tím tak nesedala, připadalo jí to vulgární, takže se jí to moc nedaří a je to nepohodlné. Nakonec vezme hlavu Leroie do náručí... Tváří se jako sluníčko na drogách.
Leroi: Něco se ti stalo? Prošvihl jsem něco?
Esther: Zaspala jsem. Víš, přemýšlela jsem o nás dvou a myslím, že bychom se mohli posunout o další stupeň.
Leroi: Myslíš, že by ses mohla ke mně nastěhovat, abych nemusel dojíždět takovou dálku, abych tě viděl?
Esther: Myslím, že čas uzrál na něco zásadnějšího. (Ač to říká Leroiovi, dívá se na Jacqua, který je stále zahloubán do novinDD)
Leroi: Jestli myslíš to co já, tak se to očividně nedá dělat tady.
Esther: To stoprocentně. Pojďme k tobě.

U Leroie v ložnici. Nejprve přichází ruku v ruce Leroi a Esther. Jdou tak, jako chodí zamilovaní lidé po louce, dotýkají se předmětů, v rámci čehož otáčí nejprve s plošinou restaurace a pak ulice.
Esther je stále v černých šatech. Odchází do koupelny, Leroi si rozepíná pásek u kalhot, zouvá boty, svléká kalhoty, rozepíná rukávy u košile. V tom přichází Esther v bílých šatech a s věnečkem kolem hlavy.D Leroi „zhasíná“ bodové světlo a rozsvěcí lampičku u stolu. Takže je vidět jen silueta. EstherDD přistupuje k Leroiovi k posteli kde sedí. Je tedy zády k divákům. Rozepíná noční košili na patentky a když už před ním stojí nahá (ve šeru), tak si k němu lehá do postele. Leroi ji přikrývá tak, že je vidět jen deka, pod kterou se rýsuje Leroiova hraná soulož. V tu chvíli už se Esther za postelí převléká zpět do černých šatů, které hodila za postel, když přišla z koupelny. Odchází a vrací se s deníkem, stojí nad diváky a čte.. (bodové světlo) Na pozadí vzdychá Leroi.

Esther: K čemu došlo? Ani nevím. Popravdě poprvé je to vždycky mizerné, pokud to není z lásky a tohle nebylo ani z lásky, ani zajímavé. Všechny ty dojmy z upoceného sportovce, který nečte... .. jak jsem jenom mohla strávit sedm let s někým kdo nečte?

Esther odkládá deník a v šatech si jde lehnout pod deku. Leroi zastaví vzdychání a rytmický pohyb deky.
Leroi: Co je? Dělám něco špatně?
Esther: Nic. Jen se cítím trochu nesvá.
Leroi: Když už jsme v tom, tak to doděláme.
Esther: Když myslíš. (otočí hlavou směrem k divákům a zpívá si) Vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu taky, na toho se nedostalo..
Leroi: Přijde ti to normální?
Esther: (otočí hlavou zpět k Leroiovi) Promiň, teď jsem tě trochu nevnímala.. ...cos říkal?
Leroi: Víš co? Nechme toho dneska. Jestli mám mít někdy chuť si to zopakovat, tak bychom si to neměli znechutit kvůli špatné náladě.
Esther: Já nemám špatnou náladu. Jen se cítím trochu nesvá. Víš co? Udělej to rychle, ať už to máme za sebou a do příště se to snad zlepší...
Leroi: Úplně jsi mě znechutila, uvědomuješ si to? Jdu ven. Tak se dej do pořádku a buď tu buď, nebo tu nebuď, každopádně se sebou něco udělej. Nevím jak ty, ale já už ani nemám chuť. (odchází)
Esther: (sahá po deníku) „Upozornit na zakázané ovoce znamená dát podnět, aby se stalo žádoucím a lákavým“ A.S. Neil z knihy Summerhil. Jenže nikdo mi neřekl, že když se zakázané ovoce zlegalizuje, nikdo už o něj pak nestojí. Bere si noční košili (stále je v těch černých šatech) do ruky, spolu s deníkem, s knihou a odchází za stěnu, kterou otáčí a voilá, je ve svém pokoji. Odkládá deník na poličku a chvíli leží v posteli. Svítí jen lampička na nočním stolku.

Bzzz zvuk vibrace mobilního telefonu Jacqua, který je vpravo ve své ložnici a dívá se na film

Vskuvka pro Marušku III

Maruško,
připadám si v tvých rukách jako vosk. Stačí trochu lidskosti a porozumění a měknu. Tvaruješ mě, ani nevíš jak. Najednou je možné drama, na kterém jsem už tři čtvrtě roku přemýšlel, napsat během několika dnů, ne-li hodin. Začal jsem psát těsně před půlnocí v 10:58 večer, a teď je právě dvanáct hodin za mnou. Přitom mi přijde, jako bych byl s tebou neustále. Nejenom, že nemusím spát, ale ani se mi nechce jíst, jak velkou touhu mám ti napsat drama jako úterní překvapení. Rád bych, abys ho dostala do ruky co nejdřív. Protože teprve v tvých rukách má smysl. Jinak je to jen trocha textu na troše papíru. Jsem rád, že jsi mi vytvořila ono tvůrčí prostředí, ve kterém tě chci mile překvapit. Řeklas, že si o mém dramatu budeme povídat ještě za dvacet let. Myslel jsem, že mé drama nějak odrazí můj život jako takovou omluvu světu, že jsem toho hodně řekl, ale málo udělal. Jenže teď mám najednou důvod napsat ony liché postřehy na papír a vzdát se těch méně plodných. Přesto si můžeš všimnout, že mám nějakou neohebnou základní kostru, která zůstává většinou skryta veřejnému názoruD lidí mne a o kterou se s tebou dělím s upřímností a otevřeností.

Jacques se zvedl, nastříkal se deodorantem z šuplíku nočního stolku, prohrábl vlasy a šel za Esther.

Jacques: Ahoj Esther. Překvapilo mě, že jsi mi napsala.
Esther: Promiň Jacqu, ale dnes večer nic neříkej, ano?
Jacques se chvíli nechápavě dívá kolem sebe. Esther, která se stihla převléknout, má na sobě opět černé šaty, které se ale dají zezadu rozepnout na patentkyD. Esther se natáčí k Jacqovi zády a z pod rozhrnutých vlasů mu ukazuje kde ji má rozepnout.
Jacques ji rozepíná a opět má na sobě bílou noční košili. Vplouvají spolu pod deku. Ležící Esther se Jacqua ptá
Esther: Kdy ses naposledy miloval?
Jacques: Sex jsem měl mockrát, ale z lásky jsem se nemiloval nikdy.
Esther: To jsem chtěla slyšet... A teď mi to prosím tě udělej, jako by to bylo to poslední co nás čeká.

Tma, rány údržbáře, který přibíjí další prknoDD.
světlo ránaDDD

Esther se probouzí v prázdné posteli, odhrnuje deku a vidí rudý kruh na místě svých bílých šatů. Vstává a vymotává rudý pruh látky kdesi z pod šatů. Obejde tak od postele kolem celé hrany jeviště až na kraj ke schodům. Od postele, kde se probudila až k bílým šatům, které si pomalu rozepíná a z pod kterých vykukují červené šaty. (zatím jen náznakem)

Přichází Leroi. Jde do ložnice Esther a vidí: Esther nikde! Ouha!. Dívá se na postel a vidí červenou stuhu. Bere ji do ruky a jde za Esther podle ní. Dojde k Esther. Ta se na něj dívá. Vstává. Leroi se tak akorát může divit. Nic jiného nedělá, bez hlesu se snaží najít napřed odpověď v sobě. stále drží stuhu. Esther vstává svléká se s bílých šatů (takže je v rudých, sytých tak jako flamencoD). Odchází směrem k východu pro diváky a táhne se za ní červená stuha . Když už je u dveří, odepíná si stuhu, která padá k zemi a bodové světlo sleduje konec stuhy... Esther mizí v dáli a stuhu Leroi natahuje zpátky k sobě. Od okamžiku překročení čáry opony se vše odehrává před oponou. Zatím se za staženou oponou přestavují kulisy. Viz příloha 1.2

Opona se rozhrnuje a naskýtá se pohled na čekajícího Jacqua. Přichází Lucy.

Jacques: (dívá se na hodinky) Ahoj Lucy. Díky žes přišla. Vážím si toho.
Lucy: Nemáš zač. Vždycky se ráda podívám na něco nového a třeba zjistím, jak na tom je můj bratr a jeho dívka, když jsi si je dovolil zakomponovat do svého drama a ani ses jich nezeptal. Řekli mi, že za chvíli přijdou, jen co se Leroi hodí do gala. (V tom přichází Esther a Leroi, který si váže kravatu.)

Esther: Mám pro tebe dvě zprávy, Leroi. [Leruo]
Leroi: A nemohlo by to počkat až po přestávceD?











--------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------

P Ř E S T Á V K A

---------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------





Poznámky k tomuto příspěvku
Quotidiana (Občasný) - 1.6.2008 >

odstranila jsem z tvého příspěvku odkaz na tvůj web.

Pokud chceš mít u sebe přímo v příspěvku uveden webový odkaz, tak bys měl mít i na svých stránkách odkaz na totem. Jinak si musíš vystačit s tím, že svůj web uvedeš jako "web autora", kdo bude mít zájem tvůj web vidět, najde si ho.

Pokračování není problém na totemu publikovat...

 

tohle pravidlo tu platí bez výjimky pro všechny


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter