Soulož s nocí
Ke konci chýlí se
dlouho očekávaný den,
tma probudí ve mně
jeden zvrhlý sen.
Tato noc značená obřím bílým kruhem,
v mém diáři osobním byla dlouho předem.
Rychlostí větru cválám ulicí
jako kůň po zmrzlé pláni tančící.
A nikým nepřistižena,
lidem obloukem se vyhýbám,
tím naplním dnešní plán,
být neviditelná.
Svůdně temný hlas ke mně doznívá.
Úpěnlivě smysly napínám.
„Skřehotavou řečí nočních dravců
k sobě tě přivolám.
Hořící bod nepřehlédneš.“
V hvězdný třpyt oděna
v celé své nahotě,
přichází mě polaskat
délkou dne znavena.
A že jiná bytost na hony je vzdálená,
odhodí stud a ukáže mi,
že je jenom má.
Sleduje nás vyčítavě park,
jen na půl očka.
Vášnivě mě objímáš, prostupuješ mnou.
Až o moc přihlásí se den,
budu černá kočka.
Tvůj tichý šepot nevnímám.
„Tahle noc neskončí.
Uvěřit odmítám.“
„To ti můžu slíbit“, přisvědčíš.
„Ale jen když všechny dny v sázku dáš“
A já,
v nejtemnější touze své,
to ráda udělám.
Neodešla jako kočka,
noc nevystřídal den.
A tak noc za nocí
opojně se milujem.
|