|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nenechavá ruka
v ranním šeru
s roztomilou zvrhlostí
osahává ručičky orloje
/a sošky uvnitř spí
zatímco zlobivá dcera
kostry s kominíkem
...
no fuj!/
a tichý smích
v některé z postranních uliček
šťouchá do mlhy
slastně natažené
/spící a vrnící/
mezi domy
čekající na protivy s budíky
a s kruhy pod očima
čekající na zvony
až rozbijí
To TICHO
poté rozplyne se
vyrazí do práce
navlhčit broukům křídla
a vrátí se poslechnout si
hlas od nádraží
co zpívá
"Anna Karenina!"...
|
|
|