Na dub vylezl jsem
a sedl si mu na rameno
slunce nad lesem
na kopcích se vznáší
a hřeje mě svou dobrou náládou
skrz drobné mráčky
mráčky
náladou jsou barevnou
Strom mi pošeptal, že mě má rád
zachvělo se to
a slunce se rozhořelo
spravedlnost si sundala zcela pásku z očí
a cosi se otevřelo
důvěrně známého
a bylo to uvolňující
tělo s duší jak do vody se vnoří
vítr fouká a listí
kamarádá zpívá
a že se mu to světlo
taky líbí
a hladil mě větvičkou
po spánku a ve vlasech
vítr fouká a čas opadává
a kdyby planeta nebyla pootočená
měli bychom věčné léto
sněží listy
a sakra spadl mi batoh
rozloučím se s kamarádem
ale ještě předtím než slezu uplně
vezmu tenhle sešit, do kterýho píšu
a vyzkouším jestli lítá
tak se mi povedlo slézt dolů, komedie,
sešit letěl, ale sletěl jak racek na větev
a ani smích ho nevyplašil
a slézt dolů?
zjištění
zdřevěnělé nohy
přesně tak jak když sedíte dlouho na záchodě
tak jak starej pirát s dřevěnýma nohama ze stěžně
slézal jsem a lístky hráli a hořely vláli barvami, vlaječky v Tibetě
z nohou a ze všeho vysmátej jak po flašce rumu
vystoupil pirát dřevěnýma nohama šťastně na břeh
na cestu vidoucí domu
Přivezl si sebou z cest nějaký ten vtip
Třeba ten největší nejvyšší francouzskej vtip zní:
darovat do země iluze a otroctví
sochu svobody.
Američani jsou na ten vtip hrdí
a jiný vtip tragikomedický je už natočený
a má jméno Zeitgeist
|